Omluvit se studenti musí písemně. „Soud dospěl k závěru, že došlo k zásahu do práva na ochranu osobnosti a žalobě v celém rozsahu vyhověl. Vycházel přitom z toho, že při sporech na ochranu osobnosti je povinností žalovaných jako autorů negativní charakteristiky žalobce prokázat pravdivost této charakteristiky. To se jim podle názoru soudu nepodařilo,“ uvedla mluvčí brněnského městského soudu Gabriela Stočková.
Rozhodnutí je zatím nepravomocné, studenti se mohou do 15 dnů odvolat.
Snášel po studentech požadoval omluvu za to, že za sametové revoluce jako předáci stávkujících na Fakultě architektury brněnského Vysokého učení technického označili za demagoga a kariéristu. „Vyjadřujeme nedůvěru Janu Snášelovi kvůli zneužívání jeho politického postavení vůči studentům i pedagogům a jeho demagogickému a kariéristickému vystupování,“ stojí v listině o vyjádření nedůvěry, kterou studenti hromadně odhlasovali začátkem roku 1990.
Soudce městského soudu Jiří Horák přečetl ve středu dřívější výpovědi svědků. „Listina byla výsledkem dlouhých debat, ve kterých jsme si ujasnili, kteří lidé na ní mají být. O každém jsme jednotlivě hlasovali, byla nás plná aula. Je to vyjádření akademické obce, ne akce tří studentů,“ vypověděl Jiří Knesl.
Ve sporu už rozhodovaly všechny české soudní instituce. „První rozhodnutí padlo v březnu roku 1992, kdy městský soud v Brně žalobu zamítl. Snášel se odvolal a Krajský soud v Brně případ vrátil k dalšímu projednání,“ popsal soudce Horák.
Tím se roztočil kolotoč zamítnutí, potvrzení, odvolávání a dovolávání. V roce 2004 se případem zabýval Ústavní soud, protože studenti chtěli přizvat jako dalšího účastníka řízení Vysoké učení technické, což soudy nepovolily. Ústavní soud jim dal za pravdu. Naposledy se k Ústavnímu soudu vrátil spor loni v srpnu, kdy soud vyloučil z řízení Snášelova syna a vrátil celou kauzu k městskému soudu.
