Státní zástupce je přesvědčen o tom, že Lukešová nezaplatila úmyslně. „Věděla, že je permanentně předlužena. Přesto dál odbírala léky a nechala si provést úpravy obchodu, i když věděla, že nemůže včas zaplatit,“ řekl Malík u soudu.

To, že by si zboží objednávala s úmyslem, že ho nezaplatí, ale majitelka lékáren v Uherském Ostrohu a v Moravském Písku popírá.

Situaci podle ní zkomplikovaly problémy s opravou domu, ve kterém měla lékárnu. „Musela jsem opravit jednu z lékáren, proto jsem si vzala úvěr. Jenže stavební firma navyšovala své finanční požadavky a navíc stavbu ani včas neudělala. Banka na mne proto vyhlásila konkurz, i když jsem včas splácela. Přesto jsem se s dodavatelskými společnostmi domluvila, že mi s placením počkají. Vymysleli jsme splátkový kalendář na pět až šest let, který jsem byla připravená dodržet,“ hájila se Lukešová.

Peníze na splátky chtěla brát nejen z tržeb lékáren. Chtěla opravit celý dům, ve kterém její prodejna byla a jeho prostory pronajmout lékařům a různým firmám.

Soudní znalkyně Jarmila Leinová však tvrdí, že ještě před opravou byla lékárnice silně zadlužená. „Od roku 2001 byla Lukešová předlužená. Jednu půjčku splatila tak, že si vzala jinou. Měla půjčku na pět milionů, zásoby léků asi za čtyři miliony a její majetek byl jen osm set padesát tisíc,“ prohlásila u soudu Leinová.

Obhájce Lukešové Antonín Blažek s tím nesouhlasí. „Do majetku není započítána polovina rodinného domku, který Lukešová vlastní. Jako fyzická osoba s ním za své půjčky musela ručit,“ řekl Blažek.

Leinová přiznává, že čísla nemusí být úplně přesná, nedostala totiž všechny podklady, které by chtěla. „Chybí mi například peněžní deník, který je velice důležitý. Musím tak vycházet hlavně z daňových přiznání, ve kterých ale není vše. Víc podkladů mi bohužel policie nepředala, i když jsem je o to žádala,“ dodala Leinová.

JAN NĚMEC