Na místo ihned vyjela hlídka, po příjezdu policistů však dívka z chodníku utekla. Zamířila si to rovnou na balkon ve vyvýšeném prvním patře, ze kterého chtěla skočit. „Na ohlášené místo jsme přijeli právě včas. Dívka zrovna přelézala zábradlí. Měla pořezané ruce a byla lehce opilá. Vůbec se s námi nechtěla bavit,“ řekl jeden ze zasahujících policistů Martin Sedlák.

Na opakovanou výzvu policistů, aby z balkonové římsy slezla, dívka nereagovala. Proto do bytu vnikli násilím. Když se dostali dovnitř, dívka ještě stála na římse. „Vše se odehrálo hrozně rychle. Vrhl jsem se za ní z balkonu ve chvíli, kdy skočila. Kolega, který stál celou dobu za mnou, mi v tu samou chvíli chytil nohy. Kdyby to neudělal, spadl bych i s dívkou,“ popsal dramatický zásah Sedlák.

Zraněnou dívku poté policisté převezli na psychiatrii. Tam později zjistili, že dívka večer před pokusem o sebevraždu utekla z ústavu. Podle psychologů je většina sebevražd extrémním vyvrcholením volání o pomoc. „Když lidé ztratí záchytné body svého života, jako je například rodina nebo zaměstnání, najednou neví, kudy kam,“ uvedla psycholožka Marie Stolářová.

Sebevraždu pak buďto pečlivě naplánují nebo jednají ve zkratu. „Tak jako tak je důležité se sebevrahy vyjednávat. Ukázat jim, že existuje i jiné řešení a zbavit je tak jejich takzvaného „tunelového vidění“. Na konci tohoto tunelu totiž vidí jen jedno světlo, jedno řešení. Tak to ale není,“ dodala Stolařová. Česká republika se ročním počtem sebevražd v celosvětovém měřítku drží v první desítce.