Téměř nikdy neustávající hádky, tupé rány a řinčení nádobí slýchávali několik dní po sobě sousedé v jednom z pavlačových bytů v centru Brna. Když jim v úterý večer došla trpělivost a odmítli poslouchat neustálý hluk, přivolali strážníky. Ti měli za pár minut plné ruce práce s hašteřící se dvojicí. Konflikt mezi s sebou měl otec a jeho agresivní syn.

„Když přijeli strážníci na místo, jedenačtyřicetiletý muž jim vysvětlil, že má dlouhodobé problémy se svým sedmnáctiletým potomkem. Hoch je prý vzteklý a – jednoduše řečeno – neudrží své nervy na uzdě,“ řekl mluvčí brněnských strážníků Zdeněk Novák. Otec zřejmě nemluvil jen tak do větru. Přestože už byla v bytě hlídka městské policie, mladík svého tátu stále verbálně napadal a zahrnul jej snůškou vulgarit.

Po několika minutách nasupenému mladíkovi vychladla hlava a nakonec se před strážníky uklidnil. Své chování přesto odmítal vysvětlit. „K tomu ovšem bude mít ještě další příležitost před úředníky přestupkové komise, kteří se z popudu městské policie budou případem dále zabývat,“ dodal Novák.

Sedmnáctiletý mladík si údajně vyléval na otci zlost pouze slovně. Nikdy ho nenapadl. Od fyzického útoku však dělí ústní ataky jen krůček. Alespoň to tvrdí psychologové, kteří se zabývají domácím násilím.

„Asi největším problémem u tohoto druhu násilí je fakt, že se hrubosti a krutosti odehrávají za zavřenými dveřmi bytů, převážně bez svědků a bez důkazů. Velice často se oběť bojí z různých důvodů cokoliv sdělit. Například proto, že se stydí. Nechtějí říct, že si nedokáží poradit s dětmi, které jim přerostly přes hlavu,“ tvrdí psycholog Jan Zeman.

Ze statistických údajů policie navíc vyplývá, že násilí dětí na rodičích je nejčastější v neúplných rodinách. „Jedná se zejména o případy, kdy dítě zůstává samo s jedním rodičem. Nejčastěji s matkou. Může převzít roli jakéhosi pseudopartnera a zároveň se však může proměnit v tyrana, který rozhoduje o veškerém dění v rodině,“ upozornil Zeman.

Dítě si také podle něj může vzít vzor i v některém rodiči. „Kupříkladu syn, který je častým svědkem arogantního chování otce k matce, se k ní může začít chovat stejným způsobem,“ přiblížil psycholog chování potomků, u kterých by se dalo říct, že jablko nepadlo daleko od stromu.