Obžalovaná měla na konci září loňského roku v rozbořené unimo buňce poblíž brněnského autobusového nádraží Zvonařka ubodat svého bývalého přítele. „Opilá žena mrtvého bodla kuchyňským nožem s krátkou čepelí čtyřikrát do krku. Poslední rána byla smrtelná. Zasáhla tepnu. Dvaapadesátiletý muž ze Znojemska na následky zranění zemřel,“ sdělila státní zástupkyně Vladimíra Novotná.

Lečková, která také bydlela na ulici, se v přípravném řízení přiznala, že muže napadla. U soudu ale vypovídat odmítla a tvrdila, že ho nezabila. „Se svým bývalým přítelem jsem se potkala náhodou. Pozval mě na víno, tak jsem šla. Vypili jsme asi čtyři litry vína a nějaký burčák a pak jsme šli k němu do stánku,“ uvedla ve své dřívější výpovědi Lečková.

Bránila se?

Zatímco si odskočila na záchod, muž se jí přehraboval v igelitové tašce. „Začali jsme se hádat. Pak mi dal několikrát pěstí. Na poličce ležel nůž, tak jsem ho sebrala a asi třikrát jsem ho řízla do krku. Pak se svalil, ale byl živý. Chrčel,“ popsala napadení obžalovaná. Po útoku muže zakryla dekou a spacákem a odešla za svým současným přítelem. o napadení mu nic neřekla.

Mrtvolu našel druhý den ráno muž, který v okolí sekal trávu. Poznal, že bezdomovec nežije, a tak zavolal policii. „Trávu jsem v okolí nádraží sekal celé léto. Mrtvého jsem tam vídal často. V buňce bydlel,“ sdělil na policii. U soudu se v pondělí četla jeho výpověď z přípravného řízení.

Všichni svědci, kteří k případu vypovídali, shodně tvrdili, že obžalovaná není schopná vraždit. „Lečkovou znám asi dva roky. Když se hodně napila, tak občas nadávala, ale nikdy nebyla agresivní,“ prohlásil přítel obžalované Vladimír Minárik.

Stejný názor měla i babička Lečkové. „Holka u mě bydlela, když byla mladší. Byla hodná, jen se hodně nechala ovlivňovat chlapama. V posledních letech jsem ji už nevídala,“ konstatovala Marie Kasparová.

Abstinuje ve vězení

Kvůli tomu, že Lečková je mentálně zaostalá a při napadení byla opilá, vypovídali u soudu také znalci z oboru psychiatrie a klinické psychologie. Podle lékařského odhadu a výpovědi obžalované, měla v době vraždy víc než čtyři promile alkoholu v krvi. „Je to smrtelné množství. Když ale někdo pije hodně a každý den, tak si pak jeho tělo zvyká. Proto si asi Lečková celou událost pamatuje. S podivem je také fakt, že není na alkoholu závislá. Abstinenci ve vězení zvládá dobře,“ uvedl psychiatr Jiří Pokora.

K dívčině lehké mentální retardaci se vyjadřovala klinická psycholožka Blanka Zapletalová. „Obžalovaná má primitivní osobnost. Je velmi nepravděpodobné, že by ve svých výpovědích lhala. Má malou fantazii i špatnou paměť. Co nezažila, nemůže vyprávět,“ sdělila Zapletalová.

O tento posudek se při rozhodnutí opíral i soud. Obhájce Vojtěch Hroza totiž ve své závěrečné řeči prohlásil, že jediným důkazem o ženině vině je její vlastní tvrzení a zpochybnil její vypovídající hodnotu. „Ve výpovědi Lečkové jsou logické mezery. Žádné důkazy nevyvrátily, že zabíjel například přítel obžalované a ona pak vraždu vzala na sebe,“ prohlásil Hroza.

Právě posudek psycholožky ale toto tvrzení vyvrátil. Díky tomu, že se Lečková přiznala a nikdy nebyla v minulosti trestaná, uložil jí soud test na spodní zákonné hranici. Za vraždu jí hrozilo až osmnáct let vězení. Obžalovaná se proti rozsudku na místě odvolala.