Podle něj si totiž mladá žena špatně vyložila matčino chování. „Obě ženy vypovídaly u soudu stejně. Každá z nich si ale jinak vykládá, jak jejich soužití probíhalo,“ konstatoval v odůvodnění rozsudku Kabelík.
Dodal, že dceru je velmi snadné ovlivnit. „Je to typicky zneužitelný člověk. Ve výpovědích používá výrazy jako domácí násilí. Otázkou je, jak na tento odborný termín při své inteligenci přišla,“ nastínil soudce.
Domněnku, že dceři někdo myšlenku o týrání podsunul, podpořil i obhájce obžalované Josef Tobiška. „Přednedávnem zdědila polovinu rodinného domu a velice levně ji prodala známým,“ upozornil na další stránku sporu obhájce. Doplnil, že by o nemovitost nepřišla, kdyby u matky dál bydlela.
Za utržené peníze teď dcera bydlí v ústavu pro mentálně postižené. „Utrácí ale víc, než vydělává. Až jí peníze dojdou, nebude mít kam jít,“ podotkl Tobiška. Podle obžaloby Brňanka dceru týrala od února do července 2009. „Téměř každý den jí nadávala, bila ji vařečkou, zakazovala jí telefonovat, kamkoli chodit, nebo se umývat,“ přečetla z obžaloby mluvčí brněnského městského soudu Gabriela Stočková.
Dcera se pak od matky odstěhovala. Ta ji přesto nenechala být. „Téměř každý den volala do denního stacionáře, ptala se pracovníků, proč dceru pouštějí ven a snažila se, aby se k ní vrátila,“ dodala Stočková.
Žena se proto měla dopustit trestných činů týrání a stalkingu, neboli nebezpečného pronásledování. „Výpisy z hovorů ústavu, kde mladá žena teď žije, prokázaly, že tam matka telefonovala za půl roku až sto osmdesátkrát,“ konstatoval státní zástupce Radek Mezlík.
Podle soudce ovšem není možné tyto hovory považovat za trestný čin nebezpečného pronásledování. „Obžalovaná mluvila vždy jen s personálem ústavu. Dcera se často ani nedozvěděla, že jí volá. Proto se nemohla cítit matkou ohrožená,“ namítal Kabelík.
Ani týrání nebyla podle soudce obžalovaná schopná. „Telefonovat jí zakazovala, protože provolala měsíčně tisíce korun. Že se dcera nemohla ani sama umýt, žádný důkaz neprokázal,“ upozornil Kabelík. Malá, hubená a slabá žena podle něj nemohla dceru ani bít. „Možná to někdy naznačila, ale to rozhodně nemůžeme považovat za týrání,“ dodal soudce. Také sousedi obou žen u soudu vypověděli, že nikdy neviděli žádné známky týrání, ani neslyšeli z jejich bytu nějaký hluk.
Podle soudních znalců z oblasti psychologie a psychiatrie ale mladá žena opravdu trpí úzkostí a své matky se bojí. Ve středu se kvůli tomu ani nemohla dostavit k hlavnímu líčení. „Syndrom týrané osoby se u ní neprojevuje jen kvůli tomu, že trpí lehkou mentální retardací. Podle znalců by se ale její psychický stav, kdyby zase bydlela s matkou, zhoršil,“ prohlásil státní zástupce. Jestli se dcera bude muset vrátit ke své matce, nebo zůstane v ústavu, zatím nikdo neví.
Čtěte také: Žena týrala a pronásledovala svou dospělou dceru
