Za mimořádné zásluhy ve sportu a olympijském hnutí si vysloužila Cenu Věry Čáslavské, kterou uděluje Český olympijský výbor. „Když mi zavolala Ilča Burgrová (bývalá basketbalistka a předsedkyně Komise rovných příležitostí ve sportu – pozn. red.), že jsem navržená, moc mě to překvapilo. Říkala jsem si, že je na to brzy, že toho můžu ve sportu udělat ještě strašně moc. Když jsem zjistila, že ocenění mají i holky o generaci mladší, už to nebylo tak hrozné,“ usmála se Kašpárková.

Stala se osmou laureátkou ceny pojmenované po legendární československé gymnastce. Mezi její nositelky patří například oštěpařka Barbora Špotáková, tenistka Petra Kvitová nebo gymnastka Věra Růžičková. „Samozřejmě mě to potěšilo a taky dojalo. Jsem tvrďák, ale byla jsem fakt naměkko. Hlavně jsem znala Věrku Čáslavskou, jaká to byla úžasná ženská. Cena mě zavazuje, abych se pro český sport snažila dál udělat co nejvíc,“ uvedla.

Cena Věry Čáslavské
Cena Věry Čáslavské je oceněním žen za jejich aktivitu ve sportu a olympijském hnutí a uděluje se příležitostně, nejvýše jednou ročně. Laureáty navrhuje Komise rovných příležitostí ve sportu ČOV.
Trofej nese jméno gymnastky, která získala tři zlaté medaile na olympijských hrách v Tokiu 1964 a další čtyři přidala o čtyři roky později v Mexiku. Jejími nositeli mohou být jednotlivci i kolektivy.
Ocenění dostaly v předchozích šesti letech postupně dvojnásobná olympijská vítězka ve vodním slalomu Štěpánka Hilgertová (2014), bývalá předsedkyně Komise rovných příležitostí ve sportu Naďa Knorre (2015), olympijská vítězka v gymnastice ve víceboji družstev Věra Růžičková (2016), dvojnásobná olympijská vítězka v hodu oštěpem Barbora Špotáková (2017), mistryně světa a olympijská medailistka ve slalomu Šárka Strachová (2018), dvojnásobná vítězka Wimbledonu, šestinásobná vítězka Fed Cupu a bronzová olympijská medailistka z Ria (2019) Petra Kvitová a trojnásobná olympijská medailistka lyžařka Květa Pecková (2020).

Přitom už pro slávu své země udělala mnoho. Zúčastnila se čtyř olympiád, z Atlanty 1996 si přivezla bronz v trojskoku, o rok později se ve stejné disciplíně stala mistryní světa. „Sportovní minulost mi pomohla k tomu, že jsem se k ceně dostala. Nějakým způsobem jsem pronikla do povědomí veřejnosti. Ženy toho u nás dělají hodně, ale neví se o nich tolik jako o nás sportovkyních, které jsme víc na očích. Mám výhodu i v tom, že se angažuji všemi vrstvami. Trénuji s dětmi, ale jsem i ve Sportovním oddílu seniorů. Mám široký zápřah napříč generacemi a možná jsem víc vidět,“ sdělila někdejší atletka, která na sebe upozornila bronzem ve skoku do výšky na juniorském evropském šampionátu 1989 ve Varaždínu.

V době koronavirové pandemie napnula úsilí k návratu dětí ke sportu. „Ze všech stran se hrne, jak děti nechtějí po koronaviru sportovat, fyzická kondice i dovednosti jdou dolů, chybí jim všeobecné základy. To je hrozně důležité a zaměřuji se na to, děláme tréninky v basketbalové přípravce, pomáhám s kondičkou juniorkám a kadetkám v Žabinách, ale největší možnost působení na děti přináší Sazka Olympijský víceboj, kam se zapojuje přes sto tisíc dětí a jde o největší školní projekt v České republice. Ukazuje, jak je sport důležitý a nejedná se jen o vrcholový, nějaká aktivita má být součástí života,“ popsala Kašpárková, která je manažerka projektu.

Důležitou roli zastává také v Českém klubu olympioniků, ať už jako předsedkyně jihomoravské sekce, tak i jako členka předsednictva celorepublikové organizace. „Snažíme se pomáhat bývalým olympionikům. V Brně máme Sportovní oddíl seniorů, který finančně podporuje bývalé brněnské sportovce a funkcionáře. Díky tomu, že mě znají, tvořím takový můstek mezi tím oficiálním a sportovci. Potkáváme se na akcích, komunikace je daleko jednodušší. Každá práce je hodně důležitá, mezi mladými vnímám radost, se staršími zase ráda posedím a poslechnu si plno životních příběhů a kolikrát problémů. Snažím se, aby můj zápřah byl co nejširší a nejvíc ku prospěch,“ dodala karvinská rodačka.

Brno se bývalým reprezentantům věnuje výrazně. „Jsem hrozně ráda, že jim město pomáhá, i když s jídlem roste chuť a pomoc by mohla být větší. Zatím to funguje kratší dobu a chce to nějaký čas, aby se podpora rozvíjela. Mrzí mě ovšem celostátní politika. Když se úspěšní sportovci vrací z akcí, kde reprezentují Českou republiku a dělají zemi nejlepší jméno i reklamu díky sportu, stojí politici v první radě a projevují podporu. Ale když mají pomoct bývalým sportovcům, dávají všichni ruce pryč a mají s tím hrozný problém. Naštěstí vznikají aktivity, aby se to v budoucnu změnilo. Jsme jeden z mála států, který se nevěnuje podpoře bývalých reprezentantů,“ upozornila padesátiletá Kašpárková.

Cenu Věry Čáslavské převzala poslední den Olympijského festivalu, vzhledem ke zraněnému koleni chodí o berlích, takže do areálu Nová Zbrojovky dřív nevyrazila. „Hrozně mě těší reakce rodičů a dětí, jak tam opakovaně chtějí jít a vyzkoušet sporty, s nimiž se neměly možnost setkat nebo se jim líbí. Projevují zájem a v tom se neliší generace dětí dnes a před padesáti lety. Je pro ně přirozené se hýbat, sportovat, běhat. Olympiáda může děti motivovat, ale hlavní apel míří na rodinu, aby využila jejich chuti. Pokud rodiče nebudou děti podporovat a nepovedou je ke sportu, veškeré snahy moje, mých kolegů a všech v České republice o rozpohybování dětí budou marné. Rodiče jsou hybná síla,“ vyzvala Kašpárková, která atletickou kariéru ukončila v roce 2006, ale o tři roky později vypomohla při sérii zranění basketbalovému Valosunu Brno, kde dělala kondiční trenérku.