Třicet let na česko-slovenské hranici: Dělení rodin i absurdity, zní ze Sidonie

Osada Sidonie leží na konci moravského světa. Přímo na česko-slovenské hranici. Při rozpadu federace před třiceti lety vznikl problém. Část domů měla být vymazána z mapy Česka. Až po čtyřletém procesu došlo k ucelení díky směně osad mezi státy.

Předvánoční příval sněhu zasypal i Sidonii, odloučenou někdejší sklářskou osadu na východě Moravy. Leží mezi Českem a Slovenskem. Přímo na hranici, která se v minulosti několikrát posouvala. Když přehlédnete bílé hraničníky na kraji cesty nebo překročíte malou dřevěnou lávku, rázem stanete u našich východních sousedů.

Před 30 lety se Češi a Slováci probudili v jiném státu. Na hranici šlo o problém

Rodina rodáka Františka Lysáčka se po dělení Československa v roce 1993 dostala do absurdní situace. Hraniční kameny mu rozdělily rodinu. „Státní hranici měl tvořit potok Vlárka. Chalupy a domky jsou ale na obou březích. S rodiči jsem bydlel na tom pravém, českém. Moje teta ale patřila k asi devíti rodinám, které měly zase spadat na území Slovenska,“ vypráví čtyřicátník.

Příběh sám zná od dětství. Doteď tamní obyvatelé bydlí jen pár kroků u cedule s nápisem Státní hranice. Bizarní osud Sidonie v devadesátkách zaujal i noviny a televizi. S úředním naporcování přes čtyři a půl kilometru dlouhé osady města Brumov-Bylnice na Zlínsku v roce 1993 se řada místních nesmířila. „Tetai další chtěli spadat pod Česko, což se nakonec stalo,“ dodává Lysáček.

Směna osad

K oficiální úpravě došlo až v červenci 1997. Malé území na levém břehu v centru Sidonie se stalo součástí Moravy díky směně s osadou U Sabotů na Hodonínsku. Ta byla přičleněna k slovenské obci Vrbovce.

Státní hranice je rovněž od té doby vedena povětšinou středem silnice z Vlárského průsmyku. Před jedním domem zametá sníh Radomír Krahulec. „Támhle už jsou posunuté hraničníky až za levý břeh Vlárky. Jdou za těmi několika domy, které původně připadaly Slovensku,“ ukazuje starousedlík.

Po rozdělení Československa mu ani nepřišlo, že se něco výrazně změnilo. „Kamarádi zůstali stejní, ať na té, nebo na té straně hranice. Maximálně se od té doby popichujeme u sportu, třeba při fotbalových reprezentačních zápasech,“ usmívá se Krahulec.

Ves mezi dvěma státy. Původně sklářská osada Sidonie se rozkládá v údolí potoka Vlárky uprostřed Bílých Karpat. Po rozdělení Československa část domů na levém břehu připadla Slovensku. Později došlo ke směně území.Zdroj: Deník/Přemysl Spěvák

Přesto až do otevření hranic přistoupením do schengenského prostoru před patnácti lety se místní denně otravovali projížděním přes celnici. Do osady totiž vede jediná přístupová cesta. Křižovatka je v jakési zemi nikoho. Ať se auto sjíždějící z kopce dalo vlevo, či vpravo, čekali tam příslušníci v uniformě. „Být mezi dvěma celnicemi? To byl děs. Při cestě autem kamkoliv nás kontrolovali. Byla to dennodenní záležitost. Starousedlíky ale znali, tak to šlo rychle,“ vzpomíná Lysáček.

Podobným případem je dosud beskydská osada Konečná. Šesti desítkám obyvatel komplikovala života přejezd do vnitrozemí omezení za covidu a při lock-downech. Nedávno pak stejně jakou Sidonie znovuobnovení kontrol na hranicích se Slovenskem. Kvůli migrantům ze Sýrie se uniformy na přechod vrátily na čtvrt roku.

Cesty do práce, blízkého města či s dětmi do školky měly pravidelnou, až bizarní zastávku. „Pokaždé, když jsme jeli autem do městaa českého vnitrozemí, policisté nás kontrolovali,“ potvrzuje místní historik a předseda spolku pro rozvoj Sidonie Pavel Mašláň.

Nahánění migrantů

A nejen to. Přímo Sidonií policejní hlídky projížděly i pětkrát denně. Včetně noci. „Zvykli jsme si. O žádném konfliktu ani problému s migranty nevím. Chodili i ve větších skupinkách, deset patnáct lidí,“ říká Krahulec.

Třeba na nákupy do města se tak lidé nyní paradoxně snáze, bez kontrolní zastávky, dostali na Slovensko než do českého vnitrozemí. „Navíc do slovenské Dubnice to je i blíž než do Zlína nebo Vsetína,“ zmiňuje jedna ze staro-usedlíků Marie.

Ani po třiceti letech nepociťuje zpřetrhané vazby tamních českých a slovenských obyvatel. „Rodiny jsou tedy národnostně pomíchané. Ženské se vdávají tam i tam,“ usmívá se.

Havel odstoupil z funkce prezidenta a rozpad Československa už nešlo zastavit

S partnerem bydlí přímo na hranici a při venčení psa se jim nabízí pohled na práci policistů. Za chladného počasí čekají v zelené unimobuňce na přijíždějící auto. Když ho oknem spatří, rychle jej zastaví na provizorním silničním přechodu. „Je to fraška. Převaděči jezdili přes Slováky nehlídanou linii, odbočili na Sidonii, kde vyjeli serpentinami nahoru s dodávkou a vysadili běžence. Ti pak šli horami a přes přes les na české území,“ popisují místní.

To bylo před zimou. Před Vánocemi už je všude klid. Od 27. prosince jsou kontroly namátkové. Zatím se ale prodloužily v mírnější podobě do 25. ledna.

Rozevřené ekonomické nůžky

Rozpad česko-slovenské federace nastal k 31. prosince 1992. Dne 1. ledna si Česko kromě Nového roku připomíná Den obnovy samostatného českého státu. Slováci zase Den vzniku Slovenské republiky.

Podle ekonoma Lukáše Kovandy z ryze ekonomického hlediska dopadli v uplynulých třiceti letech lépe Češi. Tvrdí, že Slováky v rozletu přibrzdila hlavně etapa mečiarismu druhé poloviny devadesátek. „V roce 1993 vytvářela česká ekonomika v přepočtu na obyvatele o zhruba 8500 dolarů více než slovenská. Letos to bude o 8700 dolarů na hlavu více. Nůžky ve výkonnosti obou ekonomik se tedy mírně rozevřely ve prospěch Česka, a to přesto, že Slováci začínali z mnohem nižší základny, z níž se teoreticky roste snáze,“ sdělil. Uvedené částky vycházejí ze statistik Mezinárodního měnového fondu.