Babička (1971)

Do role Barunky ve dvoudílné televizní Babičce obsadil tehdy šestnáctiletou dívku režisér Antonín Moskalyk, který film natočil podle scénáře Františka Pavlíčka. První scéna, kterou natáčela, dojala všechny členy až k slzám. Jednalo se o závěr filmu, kdy Barunka přichází říct včeličkám, že babička zemřela… Od té doby se jí herecké nabídky jen hrnuly.

Tři oříšky pro Popelku (1973)

Ikonickou roli Popelky ztvárnila v pohádce režiséra Václava Vorlíčka, který k ní společně s Františkem Pavlíčkem napsal i scénář. „Byla jsem pozvána na konkurz, který jsem absolvovala s mnoha dalšími Popelkami. Tam se zkoušely dvojice, kdo se ke komu typově hodí. Přišla jsem jako jedna z posledních a zbyly na mě šaty, do kterých se už asi nikdo nevešel. Později na plese v Moritzburgu jsem si všimla, že v nich tančila jedna baletka,“ zavzpomínala herečka.

Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1974)

V komedii podle knihy Petra Markova se opět setkala s režisérem Václavem Vorlíčkem. Ztvárnila v ní svéhlavou vodnickou dceru Janu Vodičkovou. „Jsem přesvědčená, že profesní setkání s Václavem Vorlíčkem v mých začátcích pro mě mělo nenahraditelný význam. Pro něj a jeho práci je charakteristický sarkastický, střízlivý a věcný přístup k tématu. Byli jsme dobrá kombinace – já měla spontánnost a volnost, on mě nechával, ale nenápadně svým střízlivým okem zkušeného filmaře hlídal, abych se neposunula jinam,“ uvedla.

Můj brácha má prima bráchu (1975)

Jednu z populárních rolí vytvořila i ve filmu Stanislava Strnada. Coby Zuzanka, jejíhož milého si zahrál Jan Hrušínský, se pak objevila i v pokračování snímku Brácha za všechny peníze.

Princ a Večernice (1978)

Při natáčení této pohádky se opět setkala s režisérem Václavem Vorlíčkem. Ztvárnila v ní Večernici, královnu noční oblohy, která se ve svém království cítí opuštěna, a proto přichází do světa lidí hledat lásku.

Vrchní, prchni! (1980)

Ve filmu Ladislava Smoljaka, k němuž napsal scénář Zdeněk Svěrák, se setkala se svým mužem Josefem Abrhámem, který ztvárnil knihkupce Vránu. Každý si asi vybaví jednu z mnoha hlášek této podvodnické komedie: „No jo, vypadá jako Vrána, ale je to Králík“. „Tahle se ztřískat za bílého dne, že se nestydíš…Já vím, je to Králík, z vás bude mít vaše žena taky radost.“ Třetí princ (1982)

V pohádce na motivy Karla Jaromíra Erbena o věrné bratrské lásce se opět setkala s Pavlem Trávníčkem, jejím princem z Tří oříšků pro Popelku. A také s režisérem Antonínem Moskalykem.

Svatební cesta do Jiljí (1983)

Další z kousků (tentokrát v režii Hynka Bočana), v němž se před kamerou setkala s mužem Josefem Abrhámem. Z některých záběrů bylo znát, jak blízko k sobě tihle dva výjimeční herci mají.

Vesničko má středisková (1985)

Ve snímku režiséra Jiřího Menzela ztvárnila sekretářku Janu Turkovou, která je sice v manželském vztahu s řidičem Josefem Turkem neboli Petrem Čepkem, ale miluje zootechnika Václava v podání Jana Hartla. Scénář k filmu napsal Zdeněk Svěrák, který prohlásil: „Libuška někomu zůstane v paměti jako Barunka v Babičce, jiným jako Popelka, ale já si ji nikdy nenechám ujít ve filmu Vesničko má středisková. Nedívám se na celý, ale vždy říkám manželce – zavolej mě, až tam bude Libuška. Dovedla rozesmát i dojmout,“ uvedl Zdeněk Svěrák, který si s Libuší Šafránkovou později zahrál v oskarovém filmu Kolja (1996).

Báječná léta pod psa (1997)

Filmové zpracování populárního románu Michala Viewegha o době, kdy nádech ke svobodě v československé realitě zbortily sovětské tanky a nastalo období společného útlumu a letargie… Herečka v něm vytvořila další ze skvělých kreací po boku Ondřeje Vetchého…

Všichni moji blízcí (1999)

V dramatickém snímku režiséra Mateje Mináče se opět setkala se svým mužem Josefem Abrhámem. Ztvárnila v něm maminku Irmu. Snímek vznikl podle scénáře Jiřího Hubače. Zachycuje události, jež se odehrávají v rozvětvené židovské rodině v období od Mnichovské dohody do začátku války v září 1939.

Micimutr (2011)

V pohádce režiséra Víta Karase si zahrála kouzelnici Micimutr. „Miluje kočky, kterých má kolem sebe opravdu hodně. Ale v podstatě je to normální ženská se schopností pronikavého vidění,“ řekla o své roli Šafránková. Když ji pro pohádku režisér oslovil a zeptal se jí, jestli bych si chtěla zahrát postavu, které je pět set let, zajásala. „Na takovou roli totiž čekám právě pět set let,“ odpověděla mu herečka.