Kliknutím zvětšíte„Migrace nezastavíme, jde o přirozený proces od začátku lidstva. Ale můžeme ji uchopit jako příležitost,“ říká také v rozhovoru pro Deník.cz. Ten proběhl na mezinárodní konferenci Strategické partnerství pro budování demokratické společnosti v Evropě, jehož se Krchová za konsorcium účastnila.
Co stojí za podzimní syrskou uprchlickou vlnou?
V Turecku stále žijí v uprchlických táborech desítky tisíc lidí. Nyní se naskytla situace zemi opustit. Souvisí to zřejmě s tím, že se v zemi schyluje k prezidentským volbám. Hranice se rozvolnily, ale přesné příčiny toho uvolnění tady v Česku neznáme.
Jde skutečně výhradně o Syřany?
Z 90 či 95 procent jde skutečně o Syřany. Zbytek tvoří Afghánci, většinou ti, kteří spolupracovali s některou ze západních zemí a potřebují se dostat do bezpečí. Najdou se i běženci utíkající před represivním režimem v Íránu.
Kudy běženci do Česka přicházejí?
Jde o takzvanou balkánskou trasu. Přicházejí k nám tedy přes Srbsko, Maďarsko a Slovensko a pokračují do Německa.
A chce tu někdo z nich zůstat, nebo jde jen o transfer?
Nechtějí tu zůstávat, pouze procházejí. Chtějí do Německa. Jen někteří z těch, které už několikrát z Německa vrátili, požádali o azyl v Česku. Nicméně poté, co se zavedly kontroly na hranicích, počty příchozích významně klesly. Před jejich zavedením přespávaly na pražském hlavním nádraží stovky syrských migrantů, dnes jde spíše o jednotky.
Co přesně je vlastně na jejich jednání nelegální?
Oni mají právo opustit turecký uprchlický tábor a požádat o azyl. Nicméně mezinárodní právo je nastaveno tak, že mají požádat o azyl v první bezpečné zemi, což je v tomto případě Srbsko, popřípadě v první zemi Evropské unie, což je Maďarsko. To ale nedělají, protože většinou mají rodiny v Německu, takže pokračují na západ. Z toho důvodu se na našem území vyskytují dle Dublinských dohod nelegálně.
Je tedy dobře, že jsme hranice uzavřeli a zavedli přísné kontroly?
Pozitivní na nich vidím především skutečnost, že se policii podařilo zadržet snad už více jak šedesátku převaděčů, kteří se podíleli na obchodu s lidmi. A za to jsme velmi rádi, protože z jejich strany dochází v jednání s uprchlíky k opravdu nehezkým praktikám. Je ale důležité kontroly doplnit o diskusi nad tím, jak mají být zpřístupněny legální cesty lid.
Co se s uprchlíky zadrženými na českém území děje dál?
Běženci jsou identifikováni a mají předložit, na jakém pobytovém základě tady v Česku pobývají. Na začátku se jim vydával výjezdní příkaz, nyní jim je uloženo správní řízení. Do třiceti dnů by měli opustit naše území. Měli by se vrátit do první země, kde měli požádat o azyl. Ale ta země je musí přijmout, což nyní nefunguje. Srbsko má bezvízový styk se zeměmi, odkud běženci přichází, a má i bezvízový styk do Evropské unie. Nyní se jedná o tom, zda Srbsko nastaví vízový styk ke zdrojovým zemím.
Andrea Krchová, ředitelka Migračního konsorciaProč vlastně v září přespávali stovky Syřanů v parku před hlavním nádražím v Praze?
Čekali, než jim bude navazovat spoj do Německa. V období chladného září šlo o značně kritickou situaci, protože nemohli přespávat uvnitř nádražní budovy. Je to jednak nehumánní a také to zatěžuje celý systém. Jelikož jde ale o lidi, kteří sem vstupují nelegálně, neexistují prostředky kromě peněz soukromých dárců, jak jim poskytnout základní pomoc. Na hlavním nádraží funguje výhradně Iniciativa Hlavák, která jim ze soukromých prostředků poskytuje alespoň to základní, co potřebují. Na nějakou dobu tu nechali přistavit i vlak, kde mohli tito lidé přespat. Dnes už jde jen o jednotlivce a ti mohou přespávat v uprchlickém zařízení na pražském Florenci. Jednalo se o nouzové ubytování pro ukrajinské uprchlíky. Jelikož nyní kapacitně dostačuje, nabídlo se i syrským běžencům.
Jaké jsou podmínky v uprchlických táborech Syřanů?
Podmínky jsou nevyhovující. Děti nechodí do školy, přístup ke zdravotní péči a i k jídlu a pití je velmi limitovaný. Měli bychom si uvědomit, že v Sýrii probíhá již jedenáctým rokem občanská válka. Jde v podstatě o podobné uprchlíky jako jsou Ukrajinci. Také jsou ohroženi na životech a hrozí jim pronásledování. Nemůžeme Evropskou unii jen zavřít a říct: „Nikdo sem nemůže.“ Musíme zprostředkovat humanitární trasy. Tisíce uprchlíků nemohou zůstávat jen na okrajích Evropské unie jako třeba v Řecku nebo Itálii. V takovém počtu tam nemají perspektivu na rozumný život.
Při minulé syrské uprchlické vlně se česká veřejnost obávala i jednotlivých běženců, od únorového začátku ruské invaze na Ukrajinu udělil český stát zhruba 447 tisíc dočasných víz ukrajinským uprchlíkům, patří vzhledem k počtu obyvatel největším číslům v Evropské unii. Tisíce jich Češi ubytovali přímo u sebe doma. Je tento rozdílný přístup dán kulturní blízkostí Ukrajinců? A lze se českým občanům divit, nebo na ně naléhat, aby používali na migranty stejný metr?
Rozhodně nemůžeme nikoho nutit. Ale mělo by ve veřejném prostoru zaznívat, že i Syřané, kteří jsou nám kulturně vzdálenější, jsou lidé, kteří prchají před válkou a zažívají podobné věci jako Ukrajinci. Válka se vždy nejvíce dotkne těch nejzranitelnějších.
Vliv může mít i to, že zatímco z Ukrajiny vidí Češi přijíždět převážně maminky s dětmi a babičkami, většina zadržených syrských uprchlíků jsou mladí muži.
Určitě nejde o bohaté mladé chlapce, jak zní oblíbený mediální mýtus. Cesta ze Sýrie je významně delší, složitější a nebezpečnější než z Ukrajiny. Logicky tedy nejdříve přicházejí mladí chlapci, kteří se tu cestu snaží zmapovat, pak případně vydělat nějaké peníze a přizvat zbytek rodiny. V uprchlických táborech žije hodně syrských žen s malými dětmi.
Častým argumentem české veřejnosti také je, že Ukrajinci jsou pilní, pracovití a dodržují naše zvyklosti, zatímco lidé z Blízkého východu mají normy jiné, rozvolněnější a je složitější jim vštípit evropské standardy.
Je to pro nás výzva, abychom si uvědomili, co je naše kultura a co z ní chceme nově příchozím předávat, co je máme naučit. Je zcela legitimní určit, co jsou naše pravidla hry, a chtít, aby je dodržovali. Předat jim, jakým způsobem tady žijeme, aby správně fungovali v našem systému. Ale nelze někoho předem onálepkovat, že bude asi „pěkný nemakačenko“.
Jaká je vlastně role vašeho konsorcia v syrské a jaká v ukrajinské migrační vlně?
Uprchlictví, migraci a cizincům se věnujeme dlouhodobě a neděláme rozdíly mezi tím, odkud přicházejí. Spíše jednáme jinak s válečnými uprchlíky a s migranty, kteří přicházejí za prací. Syrských uprchlíků, kteří by měli zájem žít v Česku, se nám nepodařilo přijmout tolik. Syrská válka probíhala v době, kdy Česko nebylo politicky nakloněno tématu uprchlictví. Nyní máme demokratickou vládu, ochotnou uprchlíky přijímat. Syřané sem však teď nechtějí, protože tu nemají příbuzné a jdou za nimi dále na západ. To je dáno českou politikou z roku 2015.
O co je nynější uprchlická krize složitější, když je mnoho evropských států nasyceno stovkami tisíc ukrajinských uprchlíků, Německo má na svém území přes milion Syřanů a dalších lidí z Blízkého východu? Jaké to má vlastně řešení?
Myslím, že by se uprchlíci neměli vytěsňovat mimo Evropskou unii. Spíše bychom se měli společně podílet na řešení humanitárně náročných situací. Být solidární a odlehčovat státům, kteří mají vnější hranice Unie. Česká republika dříve nebyla solidární vůbec, což nás neukazovalo jako solidní partnery v rámci EU. Nyní jsme si trochu zlepšili kredit při ukrajinské vlně.
Nálada ve společnosti ale začíná i v ohledu k ukrajinským uprchlíkům trochu houstnout. Co s tím?
Ukrajinských uprchlíků přišlo v krátkém čase hodně. Kdyby se to rozprostřelo do delšího období, společnost by to hravě zvládla. Migrační konsorcium se snaží veřejnost informovat, že ukrajinští uprchlíci přišli s málem, ale přinášejí mnohem více v případě, že jim nabídneme prostředí, kde se mohou naučit jazyk a získat kvalifikovanou práci. Pak je přínos oboustranný. Díky tomu, že sem přicházejí vzdělaní lidé, kteří se chtějí zapojit do společnosti a získat práci, ten přínos je velký.
Státy porůznu uzavírají hranice a přeposílají si uprchlíky mezi sebou. Jde o zvláštní šachy. Kdo v nich bude vítězem?
Vítězem bude ten, kdo se k migraci postaví racionálně. Migraci nezastavíme. Jde o přirozený proces už od začátku lidstva. Když se k ní postavíme jako k příležitosti a nebudeme tlačit příchozí do nějaké izolace, tak z toho můžeme jedině vytěžit. Nejde jen o zátěž. Téměř 90 tisíc Ukrajinců už je na trhu práce, velká část z nich již je v dlouhodobém pracovním vztahu, takže po pouhém půl roce už přispívají do našeho systému. To, že sem přichází tolik mladých lidí a dětí je z demografického pohledu pro Česko také velká příležitost. Zaměstnavatelé jsou rovněž spokojeni, že tu mají takové možnosti pracovníků. Není to tak, že někdo přijde a jen systém zatíží. Postupně se to začne vyrovnávat.
13
1
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
