Finišují přípravy rozpočtu na příští rok. Ministr financí původně hovořil o škrtu třiceti miliard pro ministerstvo školství. Jak to vypadá teď?
Záměr snížit rozpočet školství o částku ve výši 29 miliard korun se objevil v původním spíš technickém návrhu rozpočtu ministerstva financí z června letošního roku. Já i další ministři za Starosty a nezávislé jsme zdůrazňovali, že takový rozpočet by nepokrýval závazky, které má stát vůči platům učitelů nebo zřizovatelům. To se odrazilo ve vládním usnesení, jež říká, že v rozpočtu musejí být tyto body zohledněny. Celé léto jsme tedy vyjednávali a některé položky, kde jsme měli s ministerstvem financí odlišný názor, se již podařilo vyřešit.

Například?
Vzroste objem financí na vyšší počet dětí ve třídách. Počítá se s částkou pro navýšení platů učitelům. Stále ale máme otevřenou otázku, k jaké základně budeme vztahovat závazek ve výši 130 procent poměru k průměrné mzdě ve státu.

Což je věc, která zajímá učitele, odbory i neziskové organizace.
Původní pozice ministerstva financí vycházela z principu výpočtu platů ústavních činitelů. Tam se jako základ berou spolehlivá data, která jsou k dispozici zpětně. Pro rok 2024 by to byla hladina průměrných mezd roku 2022. Ministerstvo školství navrhuje, abychom jako výchozí bod vzali prognózu na rok 2023. To by samozřejmě znamenalo větší nároky na státní rozpočet. Teď nechci odhadovat, jak dopadne politická debata, jež se odehrává ve složitém kontextu diskuze o úsporném balíčku, o potřebné stabilizaci veřejných financí. Vnímám s velkým znepokojením, kolik nás stojí na úrocích státní dluh. Meziročně to představuje 25 miliard korun, které bychom byli bývali mohli použít třeba na školství. Je jasné, že státní dluh tímto tempem růst nesmí a že musíme dosáhnout nějaké stabilizace. Snižuje se tím totiž možnost financovat rozumnější investice, protože ty miliardy odevzdáváme bankám.

Pochopila jsem správně, že příští rok platy učitelů nedosáhnou kýžené výše 130 procent letošní průměrné mzdy, ale nebude to ani těch 114, jak se objevilo ve výpočtech některých organizací?
Zákon nepopisuje, z čeho se má 130 procent vypočítat, garantuje pouze celkovou sumu, nikoliv to, že každý pedagog najde každý měsíc na výplatní pásce 130 procent průměru platného v tu chvíli. Je nepochybné, že platy učitelů rostou a porostou. Budou jedinou skupinou zaměstnanců placenou státem, kteří mají jistotu, že se jejich nominální plat příští rok zvýší. Na tom je koaliční shoda. U všech ostatních zaměstnanců budou platy stagnovat, nebo dokonce drobně klesat. V tomto ohledu mají učitelé odlišnou a řekl bych až privilegovanou pozici. Samozřejmě bych jako ministr školství byl nejradši, kdyby jejich příjmy rostly ještě více. Mnoho lidí má pořád dojem, že je školství podfinancováno.

A není?
Z dat Eurostatu vyplývá, že celkovými výdaji na druhý stupeň základních škol a střední školy ve vztahu k hrubému domácímu produktu je Česká republika v trojici nejštědřejších zemí v Evropské unii. Data jsou z roku 2021, takže ten poměr kvůli cenám energií a dalším výdajům státního rozpočtu nepatrně klesl, ale i tak nejsme státem, který by posílal na školství málo. Dáváme nadprůměrně.

Souhlasím, že platy učitelů se za posledních několik let výrazně zvýšily. Měla jsem ovšem na mysli investiční peníze, neboť i vy jste v květnu uvedl, že uvažujete o půjčce 45 miliard korun od EU. Sám tedy jistě cítíte výrazný dluh.
Problém českého školství je skutečně v investicích do infrastruktury. V 90. letech minulého století jsme zavedli velmi decentralizovaný systém vzdělávání z hlediska role zřizovatelů. Obce a kraje dokážou poměrně dobře pečovat o školní budovy a jejich vybavení, ale zejména menší obce se obtížně vyrovnávají s demografickými změnami, jako je soustřeďování lidí do okolí velkých měst. Ukazuje se, že máme nedostatek míst v základních školách kolem Prahy, Brna, ale také Plzně. Tady bude muset stát pomoci, protože při současném nastavení rozpočtového určení daní, kdy menší obce dostávají na občana výrazně méně peněz než třeba Praha, mají manévrovací prostor pro výstavbu nových školních kapacit velmi malý. Musejí čekat na dotace, jež jim s tím pomohou.

Proto jste hovořil o státem vlastněném Fondu vzdělávací infrastruktury. Vznikne?
Po dlouhých jednáních jsme se rozhodli, že evropskou půjčku nevyužijeme. Máme koaliční dohodu, že ve státním rozpočtu vyčleníme dodatečné prostředky. S ohledem na připravenost projektů bude potřeba zhruba 30 miliard korun. V letech 2024 až 2025 získá školství dodatečných patnáct miliard dotačních peněz, a vzhledem k tomu, že od ledna 2025 by měla být kapitálově výrazně posílena Národní rozvojová banka, měly by být k dispozici i výhodné úvěry.

Oněch patnáct dotačních miliard by mělo jít výlučně na výstavbu škol?
Podle mých představ by měly jít do infrastrukturních projektů, tedy budování nových kapacit, ale také rekonstrukce a dostavby. Nabízí se několik cest, jak prostředky rozdělovat. Nejspíš to bude mít na starost některý z již existujících fondů, kupříkladu pod ministerstvem pro místní rozvoj. Určitě půjde o zcela transparentní cestu, která povede od státu k obcím a výstavbě školních kapacit. I proto, abychom budoucí vlády motivovali k pokračování v intervencích tohoto typu.

close Ministr školství Mikuláš Bek info Zdroj: Deník/Martin Divíšek zoom_in Ministr školství Mikuláš Bek

Věřím, že jste četl zprávu svazku obcí LOŠBATES, v níž se popisuje, jak neuvěřitelně klopotná je cesta od záměru postavit novou školu k projektu a jeho realizaci. Máte ambici tuto strastiplnou pouť zjednodušit?
Každá mince má dvě strany. Stál jsem osm let v čele univerzity, která byla jedním z největších investorů v ČR. Abychom dokázali připravit a zvládnout miliardové investice v potřebných termínech a kvalitě, museli jsme mít profesionální tým.

Který menší obce nemají.
Právě. A v tom je část problému. Podle mého názoru musíme obce přimět ke spojování do společenství obcí, jež by mohla sehrát roli integrujícího prvku. Pro ně by bylo snazší vytvořit profesionální zázemí pro budování svazkových škol. Jsem si vědom překážek na straně státu, které se snažíme odstraňovat zjednodušením povolovacího stavebního řízení. Kromě toho je ovšem nezbytné profesionalizovat týmy, které investice připravují. Naše politika nechce vystupovat směrem k decentralizovanému systému represivně, ale budeme obce motivovat i finančními nástroji, aby se při budování školních kapacit spojovaly.

Decentralizace ovšem způsobuje i daleko horší věci. Při nástupu do funkce jste hovořil o tom, že náš vzdělávací systém nefunguje jako sociální zdviž. Základní školy v jednotlivých regionech či městských částech neposkytují srovnatelně kvalitní vzdělání. Je to z vašeho pohledu neuralgický bod českého školství?
V systému máme několik slabých míst. Je to například struktura nabídky studijních oborů na středních školách. Současná poptávka rodičů a dětí neodpovídá minulým regulacím, které říkaly, že ve všech regionech by mělo být zhruba třicet procent všeobecného vzdělání a sedmdesát odborného. Připravili jsme návrh Dlouhodobého záměru, který by měl vytvořit mantinely pro krajskou školní politiku, aby se ten poměr změnil na padesát ku padesáti. Schválen by měl být na podzim. Podle mě je namístě nechat velký prostor krajům, aby podle místních poměrů nastavovaly proporce i s ohledem na trh práce v daném regionu. Abychom lépe nastartovali sociální výtah, musíme přemýšlet o tom, kdy a jak se děti rozhodují o svých budoucích kariérách. V našem vzdělávacím systému hodně spoléháme na to, že v patnácti letech učiní celoživotní volbu. Vyberou si střední školu, tím i profesi, a v té zůstanou. Realita je ovšem dnes úplně jiná, profesní předpovědi na celý život už se dělat nedají. Velká část absolventů středních škol nepracuje v oborech, které vystudovali. Trh práce je v pohybu a chování lidí se mění.

Proto je lepší klást důraz na kvalitní všeobecné vzdělání?
Bylo by velmi dobře, kdybychom při reformě kurikula základních a středních škol dokázali prosadit typ střední školy, která by hned na začátku nenutila děti k rozhodnutí, zda ji žák skončí s maturitou ze všeobecně vzdělávacích či odborných předmětů, eventuálně výučním listem. Volby by měly být rozloženy v čase v rámci dané školy. Konečný směr by měl být určen až poté, jak se dítě rozvine, co ho bude nejvíc bavit, zda mu jde víc matematika, nebo cizí jazyky. Na tom pracujeme a při zadání změny obsahu středoškolského vzdělávání chceme otevřít prostor i pro tento flexibilní typ vzdělání.

S tím souvisí vzrušená debata kolem prodloužení povinné školní docházky na deset let, tedy osm let základní školy a dva roky na střední se všeobecným vzděláním plus další dva specializované.
Tato debata určitě zabere nějaký čas. Osobně si myslím, že z mnoha důvodů je správné vrátit se k osmileté základní škole a mít čtyřletou střední školu. To je model, který funguje v řadě zemí a umožňuje odchod na univerzity v osmnácti letech. Není mnoho věcných důvodů odkládat ho o rok. V minulosti se povinná školních docházka na základní škole prodlužovala na devět let hlavně kvůli možnosti vstupu patnáctiletých na trh práce.

Znamenala by tato změna když ne zrušení, tak oslabení víceletých gymnázií?
Pokud bychom pracovali s modelem osm plus čtyři, minimálně bychom mířili spíš k šestiletým než osmiletým gymnáziím. To se mi zdá být přijatelný kompromis. Akceptují ho principiální odpůrci víceletých gymnázií, jakož i jejich obhájci. Tím by se posunul odchod dětí ze základních škol na pozdější dobu. Uvidíme. Je to debata, která bude provázet celý letošní školní rok. Nepochybně je to záležitost, která se nedotáhne během funkčního období této vlády.

Nebude brzdit to, na co všichni čekají řadu let, tedy revizi rámcových vzdělávacích programů?
Nikoliv. Všude v evropských zemích, kde dělali podobnou revizi obsahu učiva, trvala výrazně déle, než si původně představovali. Naše debata začala s oprávněným pocitem, že se už dlouho nic nestalo, ale zároveň nebyla na stole základní shoda o cílech revize. V rámci pracovních skupin se o tom opravdu seriózně debatuje, ale ten proces se nedá uspěchat. Pro mě je nejdůležitější, že díky nabranému zpoždění se otevírá možnost promyslet nové momenty, které přicházejí, a začlenit je do rámcových programů. Bude to vlastně první školní kurikulum, které bude primárně spoléhat na elektronické výukové opory včetně nástrojů, jakým je umělá inteligence. Její zakomponování do systému sice nebude tak překotné, jak se zdá, ale bude. Nejrychlejší v tom budou děti, které ji budou využívat k psaní svých textů.

Naopak nezbytně nutné bylo pohnout s přijímacím řízením na střední školy, které ve své papírové a zdlouhavé podobě budilo obrovské emoce. Ředitel Cermatu Miroslav Krejčí oznámil, že jsou připraveni k elektronickému podání tří přihlášek v závazném pořadí. Budou takto své testy vyplňovat děti už 12. a 15. dubna 2024?
Věřím, že ano. Intenzivně jsme v létě pracovali na novelizaci školského zákona. Podařilo se dosáhnout shody zástupců všech parlamentních stran, kteří na tvorbě předpisu spolupracovali. Čekám ještě na projednání v Národním konventu o vzdělávání 8. září, kde chceme návrh podrobit oponentuře. Pak půjde do legislativního procesu jako poslanecký návrh. Pokud ho podpoří poslanci všech stran, měli bychom zvládnout digitalizaci již pro přijímací řízení na jaře 2024. Zároveň probíhá výběrové řízení na dodavatele informačního rozhraní, ale to není velká investice, takže věřím, že Cermat bude s to i technicky zajistit potřebnou infrastrukturu.

Jak bude fungovat státní část přijímaček, tedy srovnání výsledků na základě prioritizace škol ze strany dětí, a ta školní, která tvoří až 40 procent řízení?
Školní část bude předsunuta testům z Cermatu, aby se období nervozity aktérů zkrátilo na minimum. V novém systému se navrhuje, aby i druhé kolo přijímaček bylo založeno na stejném principu jako to první, tedy na podání tří přihlášek a zařazení dětí do škol podle jejich výsledků a priorit. Teprve případné třetí kolo by bylo v plné pravomoci ředitelů a počet přihlášek by byl neomezený. V novém pojetí by ale dvě kola měla vyřešit drtivou většinu žadatelů. V květnu by mělo být po prvním kole jasno.

A protože nejen láska prochází žaludkem, na závěr rozhovoru mě zajímá, zda podporujete převod školního stravování do kompetence zřizovatelů?
Čeká nás větší debata se zřizovateli o tom, jak v budoucnu nastavit dělbu odpovědnosti mezi státem a zřizovateli při financování těchto obslužných záležitostí. Stát určitě musí garantovat platy učitelů. Nepedagogové jsou ale zčásti placeni z obecních a krajských rozpočtů už dnes. Pokud jde o školní jídelny, je v přípravě vyhláška, která má upravovat jejich chod. Tomuto tématu se budeme věnovat v září poté, co se vyrovnáme s vyhláškou o parametrizaci asistentů pedagogů a s vyhláškou o hygienických předpisech pro školy. Osobně jsem třeba poměrně opatrný k toaletám, které by měly být na základních školách společné. Tady je namístě jistá rozvážnost. Nepochybně je však správné svěřit větší zodpovědnost zřizovatelům, kteří školy spravují. Jsou to zajisté lidé zodpovědní a nezpůsobí žádnou katastrofu, ale v nadcházejících týdnech budeme o tomto předpisu jednat s ministerstvem zdravotnictví, abychom všechny připomínky civilizovaně vyřešili.

close Ministr školství Mikuláš Bek info Zdroj: Deník/Martin Divíšek zoom_in Ministr školství Mikuláš Bek Kdo je Mikuláš Bek:

* Narodil se 22. dubna 1964 ve Šternberku.

* Vystudoval na Masarykově univerzitě hudební vědu, doktorské studium absolvoval na Univerzitě Karlově v Praze, docentem je od roku 2004.

* V letech 1990-1999 pracoval v Ústavu hudební vědy FF UK v Praze, působil též na katedře muzikologie FF UP v Olomouci.

* Zaměřuje se na hudební sociologii, dějiny novější hudby 19. a 20. století a metody hudební analýzy. Je spoluautorem projektu Český hudební slovník osob a institucí.

* Od září 2004 byl prorektorem MU pro vnější vztahy, dne 26. dubna 2011 byl zvolen rektorem Masarykovy univerzity. Post obhájil v roce 2015.

* Na podzim 2018 byl zvolen senátorem jako nestraník s podporou TOP 09, ODS, STAN a Zelených. V červenci 2022 se stal členem předsednictva hnutí STAN.

* V prosinci 2021 ho prezident Miloš Zeman jmenoval ministrem pro evropské záležitosti za STAN. V této funkci úspěšně provedl Českou republiku předsednictvím v Radě EU ve druhé polovině roku 2022.

* Po rezignaci Vladimíra Balaše ho prezident Petr Pavel 4. května 2023 jmenoval ministrem školství.