Senioři vám odešli k ANO, mladí lidé k Pirátům. Poslanec Ondřej Veselý míní, že kdyby měli volební právo jen lidé do třiceti let, nedostanete ani dvě procenta.
Mladý volič uvažuje o volbě ČSSD v situaci, kdy zakládá rodinu a řeší první vážnější životní problémy. Musíme je přesvědčit, že pro ně máme recept. Rok tady diskutujeme o dostupném bydlení, neboť hnutí ANO odmítá pochopit, že to není možné řešit dotacemi pro obce a nechat na starostech, co chtějí stavět.

Podle mě drtivá většina z nich prodá pozemky developerům a nechá je postavit byty k prodeji. Málokterý dá přednost nájemnímu bydlení, protože o takové domy by se obec musela starat, hledat nájemníky, zkrátka dlouhodobě o bytový fond pečovat. Pro mladé lidi je ale nájemní bydlení výhodnější, méně svazující.

Proto se musí přijmout zákon o dostupném bydlení, na jehož základě obce budou muset část bytů vlastnit a pronajímat je za výhodných podmínek. V tomto směru existuje dost zkušeností v Německu nebo Rakousku.

Vaše ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová oznámila, že chce takový zákon prosadit, ale její kolegyně Klára Dostálová to odmítla. Podle ní stačí program Výstavba, který zahrnuje i sociální bydlení.
Jenže ten program nebude fungovat. Respektujeme, že máme patnáct poslanců a hnutí ANO 78. Jsme menšinovým prvkem koalice, ale budeme svého partnera přesvědčovat, že naše recepty jsou správné a některé jeho návrhy jsou naopak jen výstřely do tmy. Když ale s námi nebude souhlasit, souboj prohrajeme. Tak to prostě je. Voličům pak musíme vysvětlit, že kdybychom neprohráli, ty byty už mohly stát.

Není to jediný možný přístup. Kromě pokorného přiznání prohry existuje i odchod z vlády, jak zmínil ministr Tomáš Petříček, který kandiduje na místopředsedu ČSSD.
Samozřejmě, vláda není posvátná kráva, a kdyby se ukázalo, že nemůžeme prosazovat náš program…

Ale co jiného než zákon o dostupném bydlení, zvyšování existenčního minima nebo zálohované výživné jsou ty body, za něž nelze jít?
Vy mě tlačíte do nějakých ultimát, ale my máme za sebou několik měsíců vládnutí a před sebou pár let. Účet se dělá až na konci volebního období. Dokud vláda umožní prosazovat náš program a nepůjde proti základním hodnotám sociální demokracie, má smysl v ní být. Kdyby se ukázalo, že se posouvá jinam, odejít z ní můžeme.


Nepřipadá mi ale seriózní a férové každý týden bouchat do stolu a křičet, že když se nepřijme to, nebo ono, odcházíme. Vzpomeňte si na letní diskuse, že ve vládě nebudeme vidět nebo že nás bude válcovat ďábelská koalice. Nic z toho neplatí, nebylo ani jedno hlasování, při němž by nás KSČM s SPD přehlasovaly. Vždycky jsme se s ANO dohodli a katastrofické scénáře se nenaplnily.

Poslanec Veselý, který také kandiduje na místopředsedu strany, míní, že politika dělá jeho mediální pověst. A ono to vypadá, že když někdo chce něco prosadit, jako například předseda KSČM Vojtěch Filip, zajde za Andrejem Babišem a dá na stůl seznam podmínek…
A co prosadil? Můžete mi říct jednu jedinou věc?

Církevní restituce.
To je věc, kde nás nemusel moc přesvědčovat, protože sociální demokracie proti církevním restitucím vždy bojovala.

Tak zvyšování důchodů a platů státních zaměstnanců.
To prosadil předseda KSČM?

Je to v jeho sedmi podmínkách, jejichž plněním zdůvodňuje toleranci vlády ANO a ČSSD.
Vy si myslíte, že KSČM je vnímána jako někdo, kdo prosadil zvyšování důchodů? Já ne. Jsem ochoten akceptovat, že prosadila pár set milionů v rámci státního rozpočtu, ale to byly věci, které nešly proti našemu vidění světa. Za sto milionů pro ministerstvo vnitra jsem byl vděčný. Z hlediska prosazování programu je ale sociální demokracie podstatně úspěšnější než KSČM.

Zevnitř ČSSD se přesto šíří námitky, že jste umírněný a konsenzuální až moc. Doslova jsem slyšela, že bruslíte mezi různými názory a proudy tak zdatně, až se ubruslíte k smrti.
Kdybychom se ubruslili k smrti, tak jsme na třech procentech. Jsem přesvědčen, že se mi povedlo stranu vytáhnout z nejhoršího a stabilizovat ji. Nezastírám, že mám nějaký politický styl a jiný už nebudu.

Tomáš Petříček řekl, že Česká republika by určitě unesla přijetí patnácti sirotků z uprchlických táborů v Řecku. Teď lidovecká europoslankyně Šojdrová pořídila jejich seznam. Budete usilovat o jejich převzetí?
Žádný seznam jsem neviděl a paní europoslankyně Šojdrová tomu problému dělá spíš medvědí službu. Napsal jsem dopis řeckému ministrovi vnitra, jehož jsem požádal, aby mi potvrdil, že tam jsou syrští sirotci do deseti let, což je věk, kdy má cenu pokusit se je integrovat a postarat se jim o nové rodiče. Zatím zpětnou vazbu nemám.

Nemyslím si ale, že by bylo správné vozit sem třeba čtrnáctileté afghánské chlapce, kteří by se během pár dní přesunuli do Německa, a já bych musel tamnímu ministrovi vnitra vysvětlovat, proč je zásobujeme ilegálními migranty. Pokud by se ale ukázalo, že je v Řecku pár desetiletých Syřanů, kteří přišli o rodiče, můžeme se o tom bavit. Zatím jsou na stole spíš patnáctiletí Afghánci a Pákistánci.

Na sjezdu se očekává ostrý souboj o místopředsednická místa. Co jste říkal vyjádření Tomáše Petříčka, že zváží setrvání v křesle ministra zahraničí, pokud mu delegáti nedají důvěru?
Řekl jsem mu, že z mé strany má maximální podporu a to, jak dělá zahraniční politiku, souzní s mým vnímáním. Nepovažuji ale za úplně šťastné spojovat vládní funkci se stranickou. Jeho vyjádření, byť mu rozumím, pokládám za trochu zbytečné. On je však zkušený politik, tak ví, co říká.