Kliknutím zvětšíteV roce 1956 vystoupil Sir Raymond Priestley, významný geolog a účastník antarktických expedicí, s projevem před Britskou vědeckou asociací. Mluvil o nejvýznamnějších objevitelích Antarktidy. Ocenil schopnosti polárníků Roberta Falcona Scotta i Roalda Amundsena. Pak ale zmínil ještě třetího muže. „Když nastane katastrofa a zdá se, že všechny naděje jsou ztracené, padněte na kolena a modlete se, aby přišel Shackleton," řekl Priestley.
Konkrétně zmiňoval Sira Ernesta Shackletona, muže, který zemřel v roce 1922. Navzdory svým významným antarktickým cestám v prvních dvou desetiletích 20. století byl tento rozený Ir ve Velké Británií po celá léta opomíjen. Pravdou je, že "závody" o první dosažení jižního pólu vyhrál Amundsen a že Shackletonova nejvýznamnější expedice nedopadla vůbec podle jeho představ. To, co se na ní odehrálo, ale svým způsobem patří k těm vůbec nejzajímavějším příběhům z Antarktidy. Výprava se totiž proměnila v dramatický boj o přežití, při němž Shackleton dokázal zachránit své spolucestovatele a sám přitom nesmírně riskoval.
Boj o prvenství
Ernest Shackleton se narodil v roce 1874 v Irsku. Původně se chtěl stát námořníkem. „K obchodnímu námořnictvu se přidal jako šestnáctiletý. Sloužil deset let, pak ale tuto kariéru opustil a připojil se k britské antarktické expedici vedené kapitánem Robertem Falconem Scottem, jehož cílem bylo jako první dosáhnout jižní pól," píše web Ernest Shackleton, který je věnovaný slavnému polárníkovi.
Psal se rok 1901, když Scottova expedice, jejíž členem byl i Shackleton, přijela k břehům Antarktidy. „Scott, Shackleton a jeden další muž se vydali přímo k pólu. Zakusili extrémně obtížné podmínky a dostali se k pólu blíže, než kdokoliv jiný," píše server BBC. Jenže svůj vysněný cíl na této výpravě nedosáhli. Shackleton navíc vážně onemocněl a musel se z expedice předčasně vrátit domů.
Přes nezdary, které Scottovu expedici provázely, Shackletona tato cesta utvrdila v touze stát se prvním mužem, který se dostane na jižní pól. Rozhodl se ale, že tento úspěch nechce prožít jako pouhý člen posádky jiného polárníka. Na pól chtěl dorazit jako vedoucí osobnost.
V následujících letech se Shackleton v Británii oženil, krátce se živil jako novinář a dokonce vstoupil do politiky. Myšlenka na ledové antarktické pláně mu ale nedala spát. V roce 1908 se proto vydal na svoji vlastní expedici na jižní pól. Vyplul na lodi Nimrod. „Při této expedici Shackletonův tým vylezl na sopku Mount Erebus a učinil mnoho důležitých vědeckých objevů. Po návratu do Británie byl Shackleton za svou činnost povýšen do šlechtického stavu," připomíná web BBC.
Expedice byla nesmírně úspěšná a Shackleton se zařadil mezi nejvýznamnější polárníky. Jenže to hlavní se mu přeci jen opět nepovedlo. K jižnímu pólu se sice dostal ještě blíže než Scott, mýtického bodu ale opět nedosáhl.
A na jižní pól se Shackleton neměl podívat už nikdy. Nejdříve mu uniklo vytoužené prvenství. Než Shackleton stačil naplánovat další expedici, vyfoukl mu ho v roce 1911 Roald Amundsen. A jakoby ani to nestačilo, o pouhý rok později se na pól dostal i Scott. Zdálo se, že pomyslné antarktické závody projel Shackleton na celé čáře. Jenže tento polárník nepatřil k mužům, kteří se tak snadno vzdávají a vytyčil si nový ambiciózní cíl. Expedici, která měla vstoupit do dějin. A také že vstoupila, jen poněkud jinak, než si Shackleton představoval.
Nejúspěšnější neúspěch
Plán, se kterým ve druhém desetiletí dvacátého století Ernest Shackleton přišel, byl vskutku odvážný. Nyní je tato cesta známá jako Shackletonova expedice, v anglojazyčných zemích jako Imperial Trans-Antarctic Expedition. Cílem bylo překonat napříč Antarktidu, od Weddellova moře přes jižní pól k Rossovu moři. „Z této cesty se nakonec stal velmi úspěšný neúspěch," píše web Ernest Shackleton.
Shackleton vytvořil dvě expediční skupiny. Psal se rok 1914 a přesto, že pouze pár dní před plánovaným odjezdem výzkumníků vypukla první světová válka a polárník nabídl své služby britskému vojsku, bylo mu sděleno, že se může vydat na zamýšlenou výpravu. První ze skupin vyjela z Anglie a na pevninu měla vstoupit ve Weddellově moři. Následně měla přejít napříč Antarktidou a cestou se zastavit i na Jižním pólu. V této skupině byl i sám Shackleton. Druhá pak měla vyrazit z Tasmánie a přistát u pevniny v Rossově moři na opačné straně kontinentu. Na Antarktidě měla následně vybudovat útočiště a počkat na setkání s první skupinou.
Jenže podle plánu nakonec nešlo vůbec nic a cesty obou skupin se změnily v boj o holé životy. Už nešlo o to, splnit plán, ale přežít.
Začátkem listopadu 1914 dorazil Shackleton s lodí Endurance na ostrov Jižní Georgie. „Zde se polárník od místních rybářů a námořníků dozvěděl množství informací o situaci ve Weddellově moři. Zprávy, které získal, naznačovaly, že onen rok je opravdu chladný, s velkým množstvím ledu. Vzhledem k těmto podmínkám Shackletonova expedice strávila místo plánovaných pár dní na ostrově celý měsíc, v naději, že se podmínky pro cestu zlepší. Posádka rovněž na loď naložila extra oblečení a potraviny, kdyby Endurance byla nucená zůstat nějakou dobu uvězněná v ledu," píše server Cool Antarctica.
Shackleton to ještě nevěděl, ale rozhodnutí sebrat více zásob pravděpodobně jemu i jeho mužům zachránilo život. Pátého prosince 1914 se loď Endurance vydala na cestu. Daleko se ale nedostala. „Již počátkem roku 1914 se plavidlo dostalo do sevření ledu," píše web BBC.
Ledová past
Led a sníh loď Endurance stále více stláčely. Nakonec ji kry doslova rozdrtily. „Posádka stačila před zničením Endurance uniknout z paluby, ale osmadvacet mužů nyní zůstalo na ledě, a měli k dispozici pouze tři malé lodní čluny," píše web Ernest Shackleton. S sebou vzali i potraviny, z oblečení ale měli jen to nejnutnější.
Když polárníci zjistili, že pěšky se daleko nedostanou, rozložili přímo na ledové kře dočasný tábor. A snažili se vydržet. Lovili tučňáky i tuleně a doufali, že až se situace zlepší, pokusí se přeplavit dál. Na ledovci nakonec strávili pět měsíců. „Poté se s velkou dávkou štěstí dostali na Sloní ostrov. Jde o malý, bohem zapomenutý kus světa. Ostrov tvořený pouze ledem a skalami, neobývá žádný člověk, jen několik tučňáků," píše web Ernest Shackleton.
Mužům bylo jasné, že s blížící se antarktickou zimou na ostrově dlouho nevydrží. „A v této chvíli se Shackleton rozhodl podniknout záchrannou misi, která se stala jednou z nejúžasnějších cest, jaké kdy byly provedeny. Shackleton a pár členů posádky vyrazili na člunu James Caird na cestu dlouhou 1400 kilometrů přes jedno z nejdrsnějších moří světa. Cílem byl ostrov Jižní Georgie," píše web věnovaný Shackletonovi.
Pokud někdy někdo vykonal cestu, při které smrt číhá na každém metru, a jejímž cílem má být záchrana již skoro ztracených duší, pak to byl Ernest Shackleton a muži na palubě člunu James Caird. Strávili na něm zřejmě nejdelších 16 dní ve svém životě. Obklopeni chladem, ledem. Po oněch více než dvou týdnech ale skutečně dorazili na pobřeží Jižní Georgie. Vyhráno však neměli. „I když už byli na ostrově, aby se dostali do civilizace, konkrétně ke stanici, kde se zastavovali lovci velryb, museli zvládnout náročnou třídenní cestu po pevnině. Čekalo je překonání hor, ledovců a nekonečných sněhových plání," píše web Ernest Shackleton.
Touha nenechat zemřít druhy uvězněné na Sloním ostrově dodala polárníkům neskutečnou sílu. A náročnou trasu zvládli. Jakmile se konečně setkali s lidmi, Shackleton okamžitě poprosil o loď, na které by se mohl vydat za zbytkem své expedice. Nepovedlo se mu to sice napoprvé, opakované pokusy o cestu na Sloní ostrov ale nakonec přinesly ovoce. Psal se 30. srpen 1916, když se Shackleton opět zvítal se svými ztracenými spolucestovateli. „Při nekonečných měsících na Sloním ostrově zázrakem nikdo nezemřel a v srpnu 1916 tak byla definitivně zachráněna celá posádka potopené lodě Endurance," píše web BBC.
Neúspěch na druhou
Příběh posádky lodě Endurance tak měl navzdory všemu šťastný konec. V krutých antarktických pláních se odehrál příběh, který se zapsal do dějin. Příběh o nezdolné odvaze a touze žít. Mimochodem, z čekání na záchranu na Sloním ostrově dokonce existují i fotografické záznamy. Pořídil je fotograf expedice, Frank Hurley. „Hurley ještě na lodi Endurance, pomalu drcené ledem, zachytil nejen pustou polární krajinu, ale i odhodlanost v tvářích členů posádky, kteří se pokoušeli alespoň trochu se zahřát při teplotách hluboce pod nulou. Mužů, kteří zažili hladovění a zoufalství," píše server History.
Přesto, že se Shackleton mohl těšit ze záchrany členů expedice, moc dalších důvodů k radosti neměl. I druhá skupina, která se měla dostat na Antarktidu z Rossova moře, totiž brzy ztroskotala a musela čekat na záchranu. Při tomto čekání dokonce tři muži zemřeli. Pro zbývající členy expedice se Shackleton vrátil v prosinci 1916.
S myšlenkou na to, že ani jedna z jeho výprav nedosáhla stanovený cíl, se Ernest Shackleton rozhodl počátkem 20. let 20. století vydat do Antarktidy ještě jednou. Významný polárník se ale ani tentokrát neměl dočkat úspěchu. Když jeho loď přijela z Británie na ostrov Jižní Georgie, 5. ledna 1922 utrpěl Shackleton rozsáhlý infarkt, kterému podlehl. Na přání své manželky byl na ostrově pohřben.
13
2
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
