Čtyřmotorový těžký bombardér Piaggio P.108B se po nárazu nevznítil, ale přesto byl zcela zničen. Část kokpitu se utrhla od zbytku trupu a odletěla o kus dál. Z osmičlenné posádky přežilo se zraněními pět mužů. Zbylí tři při havárii zahynuli. Kromě velitele Bruna Mussoliniho šlo o pilota poručíka Franceska Vitaliniho a mechanika Angela Trezziniho.

Shodou okolností šlo o jeden z vůbec posledních testovacích letů tohoto typu stroje, jenž byl krátce poté nasazen do válečných operací. K vyzkoušení jeho manévrovacích a letových schopností se diktátorův syn dobrovolně přihlásil.

Otci diktátorovi synové fandili

Kdo byl Bruno Mussolini? Narodil se v roce 1918 jako třetí z celkem pěti dětí, které měl diktátor se svou druhou ženou Rachele. Velký vliv na něj měl od dětství krom otce zejména jeho o necelé dva roky rok starší bratr Vittorio, jehož životní cestu v mnohém kopíroval a v některých ohledech předčil.

Mussolini nejstarší zahájil svou politickou kariéru jako píšící radikální socialista a jeho články očividně učarovaly i oběma jeho synům, kteří krátce po vstupu do puberty začali psát a distribuovat vlastní týdeník La Penna del Ragazzi („Chlapecké pero“). Oba se také dali v polovině 30. let, když Itálie napadla Etiopii a došlo k druhé italsko-etiopské válce, do služeb italského letectva (Regia Aeronautica Italiana). Bruno coby sedmnáctiletý jinoch byl dokonce vůbec nejmladším vojenským pilotem, jakého fašistická Itálie měla. 

Politicky zřejmě oba mladí Mussoliniové sdíleli názory svého otce a do okupace Etiopie se aktivně zapojili. Oba se také zúčastnili španělské občanské války a druhoválečných operací. Zajímavostí je, že za lepšího pilota byl označován mladší Bruno, jenž byl také výrazně ambicióznější - mimo jiné vytvořil v roce 1937 na uzavřeném okruhu několik rychlostních rekordů pro nákladní letadla přepravující náklad o různé hmotnosti a byl také pilotem jednoho ze tří italských bombardérů, které v roce 1938 doletěly přes Dakar až do Brazílie. 

Pro Vittoria bylo létání včetně účasti na bojových akcí spíše zábavou: ve svých psaných esejích například přirovnával válku ke "kvitesenci krásy", výbuchy leteckých bomb k "pučení květů" a zabíjení nepřátel označoval za "výjimečně dobrou zábavu".

Na druhé straně je třeba nejstaršímu z bratrů Mussoliniových přiznat, že alespoň nepřevzal rasistické postoje, které byly fašismu vlastní, a když na přelomu 30. a 40. let krátce řídil filmový časopis Cinema, dával v něm prostor i řadě židovských umělců a filmových kritiků. 

Smrt si ho vzala napodruhé

Do druhé světové války nevstoupila Itálie na rozdíl od svého nacistického spojence Německa nijak zvlášť úspěšně. Ačkoli od jara 1939 okupovala Albánii a od léta 1940 také několik britských vojenských pevností v Africe, nemohlo se to nijak měřit se zdánlivě velkolepým "blietzkriegem", jímž Hitler pokořil kontinentální západní Evropu.

Mussolini toužil po stejném úspěchu a za cíl útoku si vybral Balkán. Od července 1940 začaly italské výškové bombardéry a ponorky napadat řecké loďstvo a na sklonku října vtrhly italské oddíly poprvé do Řecka. Úspěch podobný Hitlerovu tažení ale neslavily - řecká armáda je při protiútoku zahnala zpět do okupované Albánie a celou balkánskou kampaň musel nakonec v dubnu 1941 zachraňovat svou intervencí Hitler. To se mu později krutě vymstilo, protože se tím zpozdily přípravy na jeho vlastní invazi do Sovětského svazu a ztracený čas už nedokázal nikdy dohnat.

Bruno Mussolini italskou agresivní expanzi bezvýhradně podporoval, takže se se svou letkou účastnil i řeckého tažení, a to přesto, že se v říjnu 1938 oženil a v únoru 1940 se mu narodilo první dítě - dcera Marina.

Pro italský fašistický tisk byl hrdinou, noviny o něm i přes jeho mládí psaly jako o uznávaném válečném veteránovi. Zdůrazňovaly také, že přijal za své otcovo heslo "Žij nebezpečně". Bojechtivost a ochota riskovat se mu poprvé nevyplatily v prosinci 1940, kdy nad Řeckem dostal zásah a objevily se zvěsti, že zahynul. Protože byl všeobecně známou osobou, vyšly tyto zprávy (odvolávající se na jednoho údajného očitého svědka) po celé Evropě, ukázaly se ale jako falešné. Mladý pilot přežil, jen na něj poprvé "sáhla smrt".

Pozoruhodný bombardér

Po dobytí Řecka v dubnu 1941 převzal Bruno Mussolini velení nad novou autonomní 274. bombardovací letkou, v níž se právě zalétával nový prototyp Piaggio P.108B, jediný čtyřmotorový strategický bombardér, jenž italské letectvo během druhé světové války používalo (a 274. letka byla jediná, která jím byla vybavena).

Celokovový dolnoplošník s výsuvným podvozkem si vedl v testech neobyčejně dobře, ale piloti potřebovali více času, aby si na nové a těžké letadlo zvykli. Právě jeho hmotnost se zřejmě mohla stát osudnou i diktátorovu synovi - k nárazu do budovy vedla podle některých informací příliš nízká trajektorie při přiblížení, k čemuž mohlo dojít právě proto, že letadlo bylo příliš těžké.

Bombardéry Piaggio P.108B byly později nasazeny ve Středomoří, kde absolvovaly 15 bojových vzletů v oblasti Gibraltaru, a v Severní Africe (28 vzletů). Jejich kariéra se uzavřela po vylodění Spojenců na Sicílii v červenci 1944. Proti anglickým a americkým invazním jednotkám vzlétly celkem dvanáctkrát, ale podařilo se jim už poškodit jen jednu loď. Samy naopak čelily ztrátám, které jim způsobovaly stíhačky Beaufighter a Mosquito - těm se podařilo dva bombardéry zničit a dva těžce poškodit. Tím se válečná kariéra bombardérů Piaggio P.108B i 274. letky jako celku uzavřela.