Ještě před šestnácti lety, kdy Česká republika vstupovala do EU, bylo slovo „divočina“ něco, co si nikdo s Evropou, Evropskou unií nespojoval. Jak vzpomíná bývalý český ministr životního prostředí, dnes velvyslanec EU v Bratislavě Ladislav Miko, nepovažovalo se tehdy téměř za možné, aby nějaká skutečná divočina v Evropě existovala.

U Čertova mlýna nedaleko Stráže vybudoval Robert Vašíček čtyři rybníky. Černobílý snímek z knihy Cestami krajánků (se svolením autora knihy Zdeňka Procházky) ukazuje podobu mlýna v 50. letech 20. století.
Robert Vašíček si splnil sen. Vybudoval čtyři rybníky. Z vlastních peněz

Miko jako ministr v roce 2009 svolal do Prahy první evropskou konferenci o divočině, na níž vystoupil i Václav Havel. „V té době se lidé v Evropě slova divočina ještě báli a někdy se ho jako něčeho nebezpečného ještě stále bojí,“ uvádí Miko. Přesto dnes existuje vlivná nevládní iniciativa Wild Europe, společenství organizací usilujících o ochranu a návrat divoké přírody.

Dvě procenta divočiny

Nejdříve bylo třeba zmapovat, kde původní divočina v Unii stále ještě je. Ukázalo se, že dvě procenta území EU (84 000 km2, více než je rozloha ČR) jsou stále civilizací nedotčenou divočinou a 5 % území by se do stavu divočiny mohlo při důsledné ochraně vrátit. Důležitá je ale určitá velikost, za spodní hranici se považuje pět tisíc hektarů území.

Porosty kleče na Studniční hoře v Krkonoších.
Kontroverzní aktivita. Krkonošský národní park se zbavuje kleče, dusí rostliny

V unijní Zelené dohodě se státy EU zavázaly „k přísné ochraně“ desetiny evropských lesů, což je přibližně rozloha stávající a obnovitelné divočiny.

„Lesní ekosystémy jsou v důsledku změny klimatu vystaveny rostoucímu tlaku,“ uvádí v Zelené dohodě Evropská komise. „Je třeba zlepšit jak kvalitu, tak kvantitu plochy lesa v EU.“

Někde je třeba přírodě pomoci

Podle Ladislava Mika, vystudovaného biologa a ekologa jde ale o změnu celkového přístupu k přírodě a krajině. „Ve filozofii divočiny jde o to, nedělat za přírodu něco, co může udělá sama. To se neplatí jen pro pralesy, ale klidně i na panelákovém sídlišti,“ uvádí. „My v mnoha případech v krajině a přírodě děláme věci, které dělat vůbec nemusíme,“ dodává.

Evropa chce zachránit a obnovit divočinu.Zdroj: DeníkNěkdy je však třeba podle něj přírodě pomoci k udržením dochovaného přírodního stavu, například kosením orchidejových luk. Opačný je podle Mika zase případ největší české divočiny Šumavy a jejích bezzásahových území, kde by podle něj člověk zasahovat neměl vůbec.

Někdy se ale musí odstranit nevhodné lidské zásahy, například ty vzniklé odvodněním mokřadů, která pak neumožňují přirozeně fungovat rašeliništi. „Stačí zrušit odvodnění a nechat to být,“ uvádí Miko jeden příklad „návratu divočiny“. Tímto obnovením původních podmínek se dává šance k návratu mnoha organismů.

Někdy se ale začne ze špatného konce. To je příklad návratu zubrů, koní a praturů do krajiny v okolí Milovic. „Tato zvířata pomáhají vytvářet a udržovat přirozenou bezlesní krajinu, která bývala v Česku rozšířenější, než si myslíme,“ vysvětluje Miko. „Aby ale byl obnoven celkový přirozený stav, museli by se tam žít i velcí predátoři,“ vysvětluje Miko o asi nejznámějším projektu „návratu divočiny“ v Česku. Právě návrat velkých predátorů do krajiny, například vlků naráží podle něj na největší odpor.

Šumava i Podyjí

Nejvýznamnějším územím v Česku s potenciálem divočiny je Šumava. Miko tvrdí, že divočinou jsou i tundrové partie Krkonoš, lesy v Podyjí, prales u Žďáru nad Sázavou, či rašeliniště v Krušných horách.

Návrat divočiny nenaráží podle Mika na odpor ani tak kvůli turistice, se kterou je v určité podobě kombinovatelný, ale klíčové jsou zájmy „lokální ekonomiky.“

Divoká Evropa, dobrá Evropa

„Když hovoříme o Šumavě, kde byla dominantní těžba dřeva a péče o les, musíte lidem nabídnout alternativu obživy,“ uvádí exministr. „Pokud něco omezíte a nenahradíte ničím jiným, tak se lidé přirozeně bojí. Pro divočinu jsou všichni Pražáci, ale mnoho místních je proti. Pro ty je proto nutné s podporou státu najít nové příležitosti,“ dodává Miko.

Co vás zajímá na Evropské unii?

Stojíme o vaše názory, příběhy, příklady od vás, z vašeho nejbližšího okolí. Co dobrého vám přineslo členství Česka v EU? Čím vás Unie zklamala a čím vás štve? Kam u vás ve vesnici, městě či okrese šly peníze z evropských fondů, a měly jít zrovna tam? Jsou vám k něčemu otevřené hranice uvnitř Unie? Co vám přináší možnost pracovat a žít kdekoli v Evropské unii? Měli by mít mladí Češi nadále možnost studovat na vysokých školách v celé Evropské unii? Jak vám pomohlo, že Unie nařídila snížit ceny telefonických hovorů do zemí EU? Je dobře, že Unie zakáže plastové příbory a brčka? Mělo by Česko přestat těžit uhlí, jak to požaduje Brusel?

Pište na adresu či e-mail: Evropa pro Čechy, Deník, VLM, U Trezorky 921/2, 158 00 Praha-Jinonice; e-mail: lubos.palata@denik.cz

Zelená pro EvropuZdroj: DeníkZelená změna u vás: Každá třetí koruna, kterou v příštích letech získá Česko z evropských fondů, by měla jít na změnu naší země v ekologicky šetrnější stát. Jde o mnoho desítek miliard, které by měly pomoci omezit změny klimatu. Deník vám pod logem „Zelená pro Evropu“ přináší ve spolupráci s EURACTIV.cz příběhy z oblasti ekologie a zkoumá, koho a jak se může tato změna dotknout a jak ji dobře využít.