Kliknutím zvětšíte„Právě jsme viděli explozi, tady nahoře, před námi. Asi 16 tisíc stop nebo tak nějak, právě to spadlo dolu do vody,“ nahlásil bostonskému řízení letového provozu kapitán Boeingu 737 společnosti Eastwind Airlines.
Bylo 17. července 1996, půl deváté večer. Podobně znepokojivé zprávy záhy začali dostávat letoví dispečeři od více posádek letounů, které se právě stejně jako letadlo Eastwind Airlines nacházely nad Atlantickým oceánem nedaleko New Yorku. Všichni svědci mluvili podobně - viděli nebo slyšeli velký výbuch a následně pozorovali ohnivé koule padající do moře.
Jen jedno jediné letadlo se žádné řídící věži neozvalo. Když na svědky udané místo dopluly policejní, vojenské i civilní lodě, už jen potvrdily to, čeho se všichni obávali. Výbuch, který viděli piloti ostatních letounů, byla exploze civilního stroje plného pasažérů. Do seznamu leteckých nehod byla připsána nová, počtem obětí v té době druhá nejtragičtější v amerických dějinách. Na třetí příčku ji pak odsunuly až události 11. září 2001.
Dne 17. července nad Atlantikem nedaleko od Long Islandu svoji cestu tragicky ukončil let 800 společnosti Trans World Airlines (TWA) z New Yorku do Paříže. Na jeho palubě se v době výbuchu nacházelo 230 lidí. Nikdo nepřežil. „V počtu 230 byla zahrnutá i osmnáctičlenná posádka, stávající ze čtyř osob v kokpitu letadla a čtrnácti letušek,“ uvedly agentura AP a list The Washington Post, když zveřejnily kompletní seznam obětí.
Jelikož let TWA 800 směřoval na letiště Charles de Gaulle do Paříže, většinu obětí kromě Američanů tvořili Francouzi. Na palubě bylo i dvacet zaměstnanců letecké společnosti, kteří právě nebyli ve službě. Do té měli nastoupit až v Evropě. A seznam mrtvých zahrnoval i některá známá jména - třeba francouzského profesionálního hokejistu Michela Breistroffa, který ve stejném roce hrál za národní tým na mistrovství světa, francouzského kytaristu Marcela Dadiho či amerického designéra Jeda Johsona, muže, který byl dvanáct let milencem slavného umělce Andyho Warhola.
V prvních chvílích nebylo jasné, proč ke katastrofě došlo. Svědci se shodovali na jediném - nejdříve ve vzduchu spatřili ohromnou explozi a šlehající plameny, a následně viděli do vody padat trosky. Informace z oficiálních míst byly zmatené a vyrojily se nejrůznější teorie. „V letadle byla bomba, o tom není pochyb. Takhle katastrofický výbuch letounu se neuděje bez výbušniny na palubě,“ tvrdil pro CNN pouhé dvě hodiny po nehodě expert na terorismus Larry Johnson. Na závěr, že se mýlil, čekali pozůstalí obětí dlouhé, více než čtyři roky.
Přetížená márnice
Právě popisy svědků, z nichž někteří tvrdili, že před samotným výbuchem zahlédli záblesk směřující k letadlu, způsobily průtahy ve vyšetřování. A šlo o zdržení tak velké, že se ze šetření exploze letu 800 TWA stalo vůbec nejdelší vyšetřování podobné události v amerických dějinách. Tým Národního úřadu pro bezpečnost dopravy (National Transportation Safety Board - NTSB) z Washingtonu dorazil na místo nehody nasledující den ráno. Událost vnímali vyšetřovatelé jako nehodu.
Jenže v krizovém štábu, kde se shromáždili mimo jiné vyšetřovatelé z FBI, se probírala zcela jiná verze - že šlo opravdu o teroristický útok. „Vyšetřovatelé nakonec pracovali se třemi hlavními možnými důvody výbuchu - bomba na palubě, sestřelení raketou a mechanické selhání. Obavy u odborníků z FBI vzbudily opakované výpovědi svědků o záblesku před výbuchem, podobajícím se ohňostrojné raketě,“ shrnuli zástupci CIA ve videu o nehodě.
Jelikož se dva federální úřady nedokázaly shodnout, začala dvě paralelní vyšetřování - jedno vedené NTSB a druhé FBI.
Mezitím posádky lodí z oceánu stále vytahovaly kusy letadla a mrtvá těla. Na soukromém plavidle na místo neštěstí dorazil krátce po výbuchu také Jim Cullen. „To, co jsme našli, bylo peklo. Ve vodě kolem nás plavaly končetiny a lidské vnitřnosti. Všude páchla hniloba," popsal děsivý výjev pro magazín Newsweek.
Zoufalí příbuzní cestujících čekali shromáždění v letištním hotelu. Jejich smutek a obavy se brzy proměnily v hněv. Ohledně potvrzení počtu obětí a vytažení těl totiž panoval chaos. „Den po nehodě guvernér George Pataki oznámil, že potapěči našli desítky těl. Když jeho slova NTSB dementovala s tím, že nic takového nalezeno nebylo, rodiny začaly zuřit. Už i tak byli příbuzní rozzlobení kvůli průtahům ze strany letecké společnosti v souvislosti se zveřejněním seznamu cestujících letu,“ napsal reportér magazínu Newsweek.
Ještě větší kritiku a pozornost médií si vysloužila patologie v oblasti Suffolk. Právě tam směřovaly nalezené pozůstatky. Patologové byli vyzýváni k tomu, aby co nejvíce uspíšili identifikaci ostatků. „Pracovali doslova non-stop,“ napsaly The New York Times.
Jenže rodiny obětí to tak nevnímaly. Podle nich byla těla v márnici déle, než bylo nutné. Výsledky, které vzešly z pitvy ostatků, však byly velmi důležité. I když částečně do vyšetřování vnesly další chaos. „Jak uvádí patologové, těla obětí po výbuchu bomby bývají roztrhaná a mohou být spálená chemikáliemi. Jenže patolog Charles Wetli a jeho tým ze Suffolku u pozůstatků z letu TWA 800 zjistil, že mrtví byli zabiti pádem do vody z výšky více než dvě míle. Jde o dlouhý, minutu a půl trvající, a opravdu strašný způsob smrti,“ zmínil krátce po nehodě magazín Newsweek.
Jak ukázalo pozdější vyšetřování, výbuch ještě ve vduchu letadlo roztrhnul na dva kusy, které do vody spadly odděleně. Z ohromné výšky se tedy do vody neřítily pouze drobounké kousky zcela rozervaného letadla, ale i velké části. I když je to při proudění větru do kabiny spíše nemožné, někteří cestující v tu chvíli stále mohli být naživu.
Nebezpečné palivo
Ostatky poslední oběti byly identifikovány deset měsíců po nehodě. Záchranné týmy vylovily z vody dokonce více než devadesát procent hmoty poškozeného letadla, což předčilo všechna očekávání. A z moře vytáhly i černé skříňky, zapisovače letových údajů, které letouny povinně musí mít od dřívější tragické nehody.
Na jasnou informaci, co za celým neštěstím stálo, si ale pozůstalí museli počkat více než čtyři roky. Vyšetřování totiž provázela řada zmatků a v určitých okamžicích jeden tým vyšetřovatelů nevěděl, co dělá ten druhý. FBI a NTSB totiž dlouho šetřily událost nezávisle. Spory mezi federálními úřady i příliš velké množství vyšetřovacích verzí, které musely být prověřeny, způsobily, že pídění se po příčině katastrofy letu TWA 800 se stalo nejdelším a nejnákladnějším v historii USA. Třeba FBI požádala CIA vzhledem k obavě z možného sestřelení letadla o prošetření trhu se zbraněmi.
Jako první se potvrdilo, že k výbuchu došlo náhle, bez předchozích varovných signálů, například v podobě technických problémů. Po celou téměř půl hodinu, od vzlétnutí z newyorského letiště až po explozi, probíhal let zcela hladce. Letadlo sice v daný den mělo za sebou už let z Atén do New Yorku, bylo ale důkladně zkontrolováno. Technik zaznamenal problémy s motorem číslo 3 a provedl na něm nezbytné úpravy. Když pak stroj nastartoval, vzlétl vzhledem k předchozí údržbě pouze s motory 1, 2 a 4. Třetí zapnul až deset minut po startu.
První indikátor, že se možná něco děje, se objevil necelé dvě minuty před výbuchem. „Podívejte se na ten šílený indikátor průtoku paliva na čísle čtyři… Vidíte?“ řekl tehdy zkušený kapitán Ralph G. Kevorkian svým kolegům.
Jak nakonec shrnula NTSB v závěrečné zprávě, publikované více než čtyři roky po události, klíčem ke všemu bylo právě palivo. „Pravděpodobnou příčinou nehody letu TWA 800 byla exploze střední palivové nádrže v důsledku vznícení směsi hořlavého paliva a vzduchu v nádrži. Zdroj vznícení nebylo možné určit s jistotou. Nejpravděpodobnější se jeví zkrat mimo nádrž, který ale způsobil vstup nadměrného napětí do elektrického vedení spojeného se systémem indikace množství paliva,“ uvádí se ve zprávě.
Možnost sestřelení letadla byla smetena ze stolu, to, co svědci viděli, bylo zřejmě hořící palivo, nebo kousek odpadávajícího letadla.
I tato tragická událost přispěla ke zvýšení bezpečnosti v letecké dopravě. Na základě vyšetřování bylo stanoveno několik nových technických požadavků pro dopravní letouny. Týkaly se právě používaného paliva a charakteru palivových nádrží, aby se v budoucnu předešlo podobným neštěstím.
13
1
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
