Kliknutím zvětšíteNěkolik týdnů před osudnými Vánoci naložil otec rodiny, třiačtyřicetiletý Charles Lawson, svou sedmatřicetiletou manželku Fannie i s jejich sedmi dětmi do rodinné dodávky a všichni jeli do dvacet kilometrů vzdáleného Winston-Salemu. Všem koupil nové oblečení, což bylo u něho neobvyklé. Pak je v něm zavedl do místního fotografického studia, aby si pořídili velký rodinný portrét. Když se ho manželka ptala, co ho to napadlo, věděl, že je to součást „vánočního překvapení“. Pořízená fotografie je jediná – a poslední –, která zachycuje všechny členy rodiny pohromadě a naživu.
Něco se zvrtlo
Charles a Fannie Lawsonovi se vzali v roce 1911. Měli osm dětí, ale jedno zemřelo ve věku šesti let na zápal plic. Do farmářské komunity Germanton se rodina přistěhovala na Charlieho popud v roce 1918 a začala se podobně jako ostatní zemědělci v okolí živit pěstováním tabáku. Do roku 1927 si Lawsonovi naspořili dost na to, aby si mohli koupit vlastní farmu.
Venkov Spojených států na historickém snímku
Statek vyžadoval renovaci, a tak Charlie s Fannie i s oběma nejstaršími dětmi (Marií, které bylo v roce 1929 sedmnáct, a s devatenáctiletým Arthurem) po večerech strhávali shnilé trámy, pokládali nové podlahy a snažili se svůj nový domov co nejvíce zvelebit. Podle zprávy agentury Associated Press, která vyšla den po vraždě, se Charles těšil v místní pověsti bezúhonné pověsti dobrého a zajištěného statkáře.
To se trochu změnilo poté, co se při likvidaci starých trámů praštil nešťastnou náhodou sekerou do čela. Sousedé i členové rodiny zaznamenali, že jeho dosud bezproblémová osobnost se po tomto úrazu změnila a stal se popudlivějším.
Na vině mohlo být poškození čelní kůry mozkové, jež někdy způsobuje, že se člověk stane chorobně impulzívním až agresivním (podobný úraz údajně zafungoval jako spouštěč vražedného chování u moskevského sériového vraha Alexandra Pičuškina, jehož v dětství udeřila zprudka do čela rozhoupaná houpačka). Jak ale zmiňuje spisovatelka Frances H. Casstevensová v knize „Smrt v Severní Karolíně v Piemontu: vyprávění o vraždě, sebevraždě a neznámých příčinách“, při pitvě se na Lawsonově mozku nenašla žádná abnormalita.
Druhý možný motiv předložila čtenářům v roce 1990 jiná severokarolinská spisovatelka Trudy J. Smithová, která v knize „Vánoce bílé, Vánoce krvavé“ zmiňuje svědectví nejmenované osoby, podle níž se po vraždě v okolí šuškalo, že Charles zneužíval svou nejstarší dceru Marii, a ta z toho otěhotněla. Smithová také uvedla, že se jí před vydáním knihy ozvala Lawsonova neteř Stella Lawsonová, která prý v dětství slýchala, jak se Lawsonova žena Fannie svěřuje její matce a dalším ženám v rodině, že se incestního vztahu svého muže k dceři Marii bojí.
Svědectví o údajném těhotenství Marie s vlastním otcem pak v roce 2006 podpořila ještě její někdejší kamarádka Ella Mayová, která začala prohlašovat, že se jí s ním Marie několik týdnů před Vánocemi svěřila. Dlužno ale dodat, že všechna tato svědectví se objevila až desítky let po události a například Mayová s ním přišla až poté, co vyšla Smithové kniha, takže se o něm mohla předem dočíst.
Jiný blízký přítel Lawsonových, soused Hill Hampton, prohlásil, že věděl o tom, že rodina má nějaké vážné problémy, ale odmítl to upřesnit.
Osudný Boží hod
Ať tak či onak, několik týdnů po společném vyfotografování nadešel osudný Boží hod 25. prosince 1929. „Marie ten den vstala brzy ráno, jen co se rozednilo, aby smíchala máslo, cukr a vaječné bílky. Pak ještě rozválela v mouce hrnek rozinek, smísila všechno dohromady, nalila tuto směs do dvou kruhových pánví a dala ji vychladit. Její typický dezert měl být už brzy namražený, nazdobený a připravený na sváteční hostinu,“ píše o tomto tragickém dni Alice Adamsová na webu Southern Calls.
Zatímco se dort chladil, vydal se Charlie ve společnosti nejstaršího syna Arthura se dvěma bígly na lov. Když jim začaly docházet náboje, poslal syna, aby v Germantonu dokoupil munici.
Marie zatím dokončovala v kuchyni slavnostní menu. Její dvě mladší sestry, dvanáctiletá Carrie a šestiletá Maybell, se rozhodly ještě před obědem navštívit tetu a strýce, kteří bydleli nedaleko, a s matčiným svolením vyběhly z domu. „Matka ani Marie nemohly vědět, že Charlie číhá u stodoly,“ píše Southern Calls.
Muž, v jehož nitru došlo k nějakému děsivému zvratu, zastřelil ze zálohy obě své dcery, a aby se ujistil, že jsou opravdu mrtvé, umlátil je ještě násadou od motyky.
Tím ale vraždění teprve začínalo. Vzápětí se totiž přesunul zpátky k domu a vešel dovnitř. Jako první uviděl svou ženu, která loupala brambory na verandě. Než stačila něco říci, střelil jí brokovnicí. Poté přebil, otevřel dveře do kuchyně a znovu stiskl spoušť. Obětí tohoto výstřelu se stala Marie, která se zhroutila na podlahu před krbem. Znovu přebil a dalšími výstřely zabil dvouletého syna Jamese a čtyřletého Raymonda. Nejmladší čtyřměsíční dcerku Mary Lou bez sebemenšího zaváhání umlátil.
Všem mrtvým složil vrah ruce na prsou a hlavy jim podložil kameny. Pak utekl do lesa, odkud se těsně před západem slunce ozval poslední výstřel, zvěstující jeho sebevraždu.
Epilog
Tento výstřel už slyšela řada pátračů, jež zburcoval syn Arthur, který po návratu z nákupu nenašel otce ve slatinách, kde spolu lovili, a když se za ním vydal domů, spatřil celou krvavou scenérii.
Výstřel nasměroval lidi ke správnému místu, a když přišli blíž, uslyšeli i vytí Charlesových bíglů, které je dovedlo k mužovu tělu. Před smrtí Lawson napsal ještě dopis svým rodičům a na zmačkaném útržku papíru zanechal svůj poslední vzkaz: „Neobviňujte nikoho než mě.“
Celá rodina včetně vraha byla pohřbena na jednom pozemku. Pohřbu se zúčastnilo odhadem až 1500 zvědavců, protože masová vražda o vánočních svátcích vzbudila okamžitě celonárodní pozornost.
O důvodech strašlivého masakru se dlouze spekulovalo, a jak vidno výše, tyto dohady dodnes neustaly. Charlesova zlověstná zmínka o „vánočním překvapení“, o níž Arthur později vypověděl vyšetřovatelům, vedla mnohé k přesvědčení, že vrah svůj čin plánoval a jednal promyšleně. S určitostí se však jeho motiv nikdy objasnit nepodařilo.
Komunitu v Germantonu tragédie rodiny Lawsonových velmi silně zasáhla a vedla i k výraznému zhoršení pověsti celé oblasti. Šuškalo, že se tam v noci objevují přízraky zavražděných a že dům Lawsonových zůstal prokletý. Tyto fámy ještě zesílily poté, když i Arthur, poslední z rodiny, předčasně zemřel tragickou a podivnou smrtí: když mu bylo třicet, zahynul při zvláštní nehodě nákladního auta.
Protože v domě po Lawsonových nechtěl nikdo bydlet, byla stavba po čase zdemolována. Zájem o tragédii poté opadl, ale úplně zapomenut nebyl tento masakr nikdy. Stal se pochmurnou připomínkou faktu, že ani Vánoce nemusí být vždy časem rodinné pohody a míru.
1
6
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
