Kliknutím zvětšíteHlavnímu městu Rumunska Bukurešti se pro jeho architektonickou krásu přezdívá Malá Paříž východní Evropy, ale seismologové pro něj mají bohužel méně vznosné označení; podle nich je Bukurešť zemětřesnou metropolí Evropy.
V žádném jiném evropském městě se totiž nenachází tolik budov, které by na stupnici seizmického ohrožení figurovaly jako budovy s nejvyšším seizmickým rizikem první třídy. V Bukurešti jich je pouze v historickém centru bezmála 400. A vzpomínka na 45 let starou katastrofu představuje pro obyvatele tohoto města dodnes noční můru, která se kdykoli může znovu proměnit v bolestnou zkušenost.
Vyběhli jsme jen v nočních košilích
Otřesy přišly 4. března 1977 ve 21:22 a trvaly 56 vteřin. Na Richterově stupnici dosáhly síly 7,2, což představuje velké zemětřesení, schopné způsobit vážné škody ve velkých oblastech. Epicentrum se nacházelo v hloubce 110 kilometrů v regionu Vrancea.
Přestože zemětřesení netrvalo ani celou minutu, jeho následky byly strašlivé. Bylo zničeno 35 tisíc domů, z toho většina v Bukurešti. Jejich trosky zasypaly na 11 tisíc lidí, z nichž více než patnácti stům se staly otřesy osudné.
Jedním ze svědků, kteří zažili tehdejší katastrofu a dodnes žijí v Bukurešti, byli Violeta a Asaad Husseinovi. Dodnes žijí ve strachu, že se zemětřesení vrátí. „Zažili jsme tu více zemětřesení, ale tohle bylo větší než ty ostatní,“ uvedla Violeta Husseinová před rokem v rozhovoru s novinářem Julianem Gomezem (její vyprávění přinesl web Euronews). „Všichni, kdo jsme měli byty v pátých a šestých patrech, z našeho domu i z okolních budov, jsme rychle seběhli dolů jen v pyžamech a nočních košilích a shromáždili jsme se na ulici. Tohle se nám opravdu stalo.“
Obavy Husseinových z možného návratu ničivých otřesů nejsou neopodstaněné. Oba manželé bydlí v bukurešťském domě postaveném už v roce 1934, který patří mezi nejzranitelnější ve městě. Oba se také již 21 let snaží o posílení konstrukce budovy, ale do značné části bezvýsledně. I když byly před pár lety zahájeny práce na zpevnění domu, zůstaly nedokončené. A 45 let stará vzpomínka se znovu ozývá.
Ikony Bukurešti šly k zemi
Tehdejší otřes totiž napáchal největší škody v centru, a to právě na takových budovách, v jaké oba manželé žijí, tedy vícepodlažních „činžácích“, bytových domech, často postavených v období mezi světovými válkami. Z 33 vícepatrových budov, které se během zemětřesení zřítily, jich bylo 20 postaveno mezi lety 1920 a 1940.
K zemi šly zcela nebo z velké části také ikonické meziválečné stavby v centru podél bulváru Nicolae Balceska (Bulevardul Balcescu Nicolae) a bulváru Generála Gheorgha Magherua (Bulevardul General Gheorghe Magheru), jako byla budova cukrárny Scala, restaurace Dunărea (Dunaj), hotely Wilson, Continental-Colonadelor a Nestor a jiné. Důvodem bylo mimo jiné to, že meziválečné stavařství ještě neznalo konstrukce odolné proti zemětřesení.
Z významnějších budov postavených již za éry komunismu se zhroutily dvě: první z nich byl obytný komplex Lizeanu, postavený v roce 1962, jemuž se stalo osudným to, že kdosi v jedné z jeho koncových částí uřízl ještě před zemětřesením v přízemí kus nosného sloupu, protože zasahoval do obchodu, který tam byl zřízen.
Druhou stavbou byl obytný dům ve čtvrti Militari s názvem OD16, postavený mezi léty 1972 a 1975. Tomu se stal osudným stavební šlendrián - ukázalo se, že na jeho stavbu byl použit nekvalitní beton, v němž se ještě během prosychání vytvořily vzduchové kapsy, v nichž budova při otřesech zkolabovala. Ukázalo se také, že na jednom místě byla do betonu zalita dokonce zapomenutá bota.
Zřítily se také tři veřejné budovy, konkrétně ministerstvo hutnictví, chemická fakulta a výpočetní středisko, ale protože katastrofa přišla v noci, byly naštěstí téměř neobsazené, a jejich kolaps tedy tolik nepřispěl ke ztrátám na životech.
Během minuty zahynuly tisíce lidí
Počty obětí bohužel byly i bez toho zcela enormní. K jejich prvnímu sečtení došlo 5. března 1977, kdy úřady oznámily, že při katastrofě zahynulo 508 lidí a 2600 bylo zraněno.
Další prohledávání trosek a ověřování údajů však tento účet ještě ztrojnásobilo: jenom v Bukurešti, odkud pocházelo 90 procent všech obětí, zahynulo 1424 lidí a 7598 bylo zraněno. S připočtením dalších oblastí pak vzrostl počet zabitých v Rumunsku až na 1570 lidí a počet zraněných na 11 300. Šlo o nejsmrtelnější zemětřesení v rumunské historii.
O život přišly v onu osudnou noc i některé významné rumunské osobnosti tehdejší doby, například herec Toma Caragiu, filmový režisér Alexandru Bocanet a zpěvačka Doina Badeaová.
Po přeživších pátralo v troskách více než 30 tisíc rumunských hasičů a vojáků, přičemž každých pět minut nacházelo uvězněné lidi. Kromě Bukurešti byla zničena i větší část města Zimnicea a oblasti Sistov na břehu Dunaje. V Zimnicee se zřítilo 175 domů, pod nimiž zahynuly stovky lidí. Dalších 4000 domů muselo být kvůli poškození vysídleno. V troskách se ocitlo až 80 procent města.
Ve městě Craiova bylo vážně poškozeno více než 550 budov, mezi nimi Muzeum umění, Muzeum Olténie (rumunského historického území zvaného též Malé Valašsko), univerzita a krajská knihovna. Také v tomto městě zahynuly desítky lidí. Těžké ztráty utrpěla také města Vaslui a Ploiești a rumunská župa Buzău.
V jižním, východní a severním Valašsku a v jižní Moldávii vyvolalo zemětřesení rozsáhlé půdní sesuvy, které konkrétně v rumunském pohoří Vrancea zasypaly z velké části koryto řeky Zăbala, a vytvořily tak malé přírodní přehradní jezero.
Otřesy zasáhly také Moldavsko, spadající tehdy pod Svaz sovětských socialistických republik, a Bulharsko, kde bylo nejvíce postiženo město Svishtov. Pod troskami tří bytových domů zahynulo v tomto městě až 120 lidí, včetně 27 dětí.
Nebezpečí nepominulo
Bohužel, ačkoli od této apokalyptické katastrofy uplynulo již 45 let, bezpečnost obyvatel Bukurešti se prakticky nijak nezvýšila. Pokud by zemětřesení o stejné síle zasáhlo rumunskou metropoli dnes, pravděpodobně by opět obrátilo její historické centrum v trosky a zanechalo za sebou obdobný počet mrtvých jako tehdy. Alespoň to ukázala simulace z roku 2016, vypracovaná na pokyn rumunského ministerstva vnitra. Podle ní by zemětřesení o síle 7,6 stupně Richterovy škály pouze v Bukurešti zabilo 1500 lidí a zranilo další 4100.
V Bukurešti stále stojí 772 budov představujících seismické riziko a zpevněno bylo podle oficiálních údajů bukurešťské radnice za posledních 27 let pouze 79 takových.
Asi 347 budov je dokonce vysoce seizmických, což znamená, že by při zemětřesení pravděpodobně spadly. Tyto budovy jsou označeny červenou tečkou. Některé jsou opuštěné, ale v mnoha z nich stále žijí lidé. Všechny jsou extrémně nebezpečné.
Rumunsko se proto snaží možné příští ničivé zemětřesení předvídat a být na ně připraveno. Národní seizmický úřad monitoruje pomocí osmi observatoří neustále seismickou aktivitu po celé zemi. „Nikdo však nedokáže odhadnout, kdy další velké zemětřesení zasáhne Bukurešť,“ říká ředitel tohoto úřadu Constantin Ionescu.
Místní úřady distribuují obyvatelům speciální balíčky pro přežití v případném závalu, obsahující vodu, obvazy, masky a vysílačku i píšťalky pro přivolání pomoci. Zranitelnost Bukurešti si uvědomují také hasiči a profesionální i dobrovolní záchranáři, kteří se neustále cvičí, aby mohli okamžitě nastoupit. Patří mezi ně i nevládní výcviková stanice Clubul Caini Utilitari pro výcvik záchranářských psů, v níž se tito čtyřnozí lidští parťáci školí ve vyhledávání lidí v troskách. Kdyby bylo potřeba, budou hned po ruce - pokud nebudou mít sami smůlu.
„Nejvíc se bojíme toho, aby naši psi nebo jejich psovodi sami neskončili pod troskami,“ uvedl pro Euronews Vlad Popescu, trenér psů. „To je hlavní věc, která nás znepokojuje. Jinak to pro ně bude jen další den v terénu. A také výzva, abychom se udrželi pohromadě a byli schopni jednat. Protože bychom viděli věci, které by nás braly za srdce. Ale doufáme, že bychom to zvládli, a byli schopni všechno to, v čem se celé roky cvičíme, uvést do praxe.“
12
1
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
