Začal osmý sraz fanoušků amerických korábů silnic. „Většinou jezdí kolem dvou set padesáti lidí. Na prvním ročníku před sedmi lety jich bylo dokonce tři sta padesát,“ uvedl organizátor akce Pavel Čáslava. On sám propadl kouzlu amerických aut už v dětství.
„Můj strýc byl autoklempíř, takže měl často v práci i „ameriky,“ které si ze zahraničí vozili kolotočáři nebo cirkusáci. Svou vlastní „ameriku“ jsem si pořídil v sedmnácti za jedenáct tisíc, byl to starý Ford Taunus,“ vzpomíná Čáslava. Auto opravil a asi po třech letech prodal. Ale to jen proto, aby si mohl koupit jiné.
„Dnes vlastním pět opravdu pěkných kousků. Pak mám pár dalších, ale u těch se rozhoduji, jestli je prodám nebo si je opravím pro sebe, až budu mladší,“ směje se. I když by se mohlo zdát, že záliba ve sbírání amerických aut je dost drahé hobby, prý je to levnější než například tunning. A podle Čáslavova mínění přináší mnohem víc radosti.
„Když fandíte tunningu, jen zajdete do nějaké „samoobsluhy,“ koupíte spoiler, doma ho nasprejujete a v garáži přimontujete. Ale my musíme čekat a těšit se, než objednané zboží z Ameriky přijede. A když přijedete na sraz a vidíte, že nikdo jiný stejné auto nemá, je radost ještě větší,“ říká.
S tím, že by mu rodina vyčítala, že většinu peněz a času věnuje autům, problém nemá. „Manželka mě výrazně podporuje. Náš obývák je prakticky luxusnější garáž,“ říká.
Ani další příznivec amerických aut nemá s rodinou problém. „Nejsem ženatý, takže jsem v klidu,“ prohlašuje spokojeně František Polanský. K „amerikám“ se dostal díky kamarádovi z Německa. „Tohle je Chrysler Le Baron, starý „jen“ šestnáct let. Jestli si budu pořizovat ještě nějaké další, to zatím nevím,“ dodává Polanský.
