Černoch jako preparát divocha. Bizarní příběh Solimana šokuje i po staletích

Vzdělaný černoch v knížecích službách Lobkoviců a poté Lichtenštejnů skončil vycpaný ve vitríně, svlečený jen v sukni z pštrosích per, a navíc v expozici jihoamerického tropického pralesa. „Nevkusnost celé záležitosti si dobře uvědomovali už Solimanovi současníci a zejména jeho rodina celou dobu bojovala za jeho důstojný pohřeb,“ uvedl Michal Konečný, kurátor výstavy Vzpomínky na černobílý svět: Afričané v habsburské monarchii.

Fotí jen na mobilní telefon. Michal Petrů přesto vytváří umělecká díla

Od července bude k vidění v zahradě zámku Lednice na Břeclavsku, jako součást kulturních akcí celosezonního tématu památkářů Rok osvícenské šlechty. „Výstavu jsme plánovali v době, kdy v USA vrcholilo hnutí Black Lives Matter. A protože se nás tato věc velmi dotkla, napadlo nás, že ideály osvícenství, tedy ideály rovnosti, pokroku, svobody a toho, co dnes nazýváme lidská práva, jsou stále aktuální a důležité,“ vysvětlil kurátor.

Kuriozita pro aristokraty 

Výjimečný osud Angela Solimana započal před 300 lety, kdy se narodil v subsaharské Africe (traduje se oblast Nigérie). Do střední Evropy se dostal díky knížeti z Lobkovic, který působil jako guvernér Sicílie.

Právě v této době byli afričtí služebníci módním doprovodem evropských panovníků a šlechty. Získávali je na trzích s otroky ve středomořských přístavech. „Po staletí plnili – podobně jako `trpaslíci` nebo pokřtěné Turkyně – funkci kuriózního příslušenství královského, knížecího či aristokratického dvora, jakési dekorace, někdy i funkci hračky pro urozené děti. Byli svým způsobem exotickým sběratelským předmětem, dokládajícím výjimečné postavení svých pánů ve stavovské společnosti,“ uvedl v pojednání o Solimanovi český historik Eduard Maur. Afričany si mohli dovolit jen ti nejbohatší.

Vzestup Milanův. Fotograf aktů si prošel tvrdou školou života, vyplatila se

U císařského dvora ve Vídni se „dvorní mouřeníni“ nacházeli už za císaře Karla VI., otce Marie Terezie. „Ostatně svoji africkou služebnou měla i slavná panovnice. Naprostou kuriozitou je pak přítomnost pážete Rustima, kterého věnoval císařovně Alžbětě, tedy známé Sisi, perský šáh ještě v druhé polovině 19. století,“ zmínil Konečný.

Zednář jako Mozart

Soliman zažil výjimečnou kariéru ve službách lichtenštejnských knížat. Stanul v čele celého dvora a na určitou dobu se stal dokonce vychovatelem mladých princů. „V aristokratických službách byli Afričané zaměstnáváni v různých funkcích – nejčastěji jako lokajové, tvořící součást okázalých kulis při slavnostních vjezdech a dalších významných událostech. Někteří z nich se mohli stát i osobními komorníky či společníky šlechtice nebo jeho ženy,“ popsal Konečný.

Lichtenštejnové Solimanovi umožnili skvělé vzdělání – hovořil několika jazyky a mimo jiné prý i česky. „Přestože později od Lichtenštejnů odešel, dokázal si díky svým přátelským vztahům s četnými vídeňskými osobnostmi zachovat velmi dobrou společenskou pozici,“ uvedl kurátor.

Třetí nejdražší dílo. Obraz od Toyen se prodal za 36,48 milionu korun

Byl členem zednářské lóže josefínské doby, o jeho přátelství se zednářem z jiné lóže, slavným skladatelem Mozartem, se však podle historika Maura neví nic konkrétního. Traduje se, že Soliman nashromáždil slušné jmění díky obratnosti v hazardních hrách a nakonec skončil jako vážený člen vídeňských osvícenských kruhů.

Podle historiků osvícenský sluha svého pána z Lichtenštejna doprovázel vždy v orientálním oděvu, jehož součástí byla i turecká šavle. V roce 1768 se oženil ve svatoštepánském dómu s vdovou Magdalenou, měl jednu dceru Josefínu. Zemřel ve Vídni 21. listopadu 1796, bezprostředně poté, co ho porazila na ulici mrtvice.

Po jeho smrti bylo Solimanovo tělo vycpáno a skončilo jako exponát ve vídeňském dvorním císařském kabinetu přírodnin. „Dokonale to dokumentuje vztah tehdejší většinové společnosti ke všemu exotickému a kurióznímu. Tělo pak shořelo až při požáru roku 1848,“ poznamenal kurátor Konečný. Vídeňské kruhy podle historiků patrně nepobuřoval samotný fakt vystavení vycpaného "divocha", jako spíš to, že se jednalo o váženou osobnost.

Spojovat s osvícenstvím pojem rasismu, tak jak ho chápeme dnes, by však podle Konečného bylo spíše zavádějící. „I tak je zřejmé, že právě myšlenky osvícenství přinesly do veřejného prostoru debatu o zrušení otroctví a pozitivní chápání jiných etnik a jejich kultury. Stačí vzpomenout Rousseaua a jeho ideál ušlechtilého divocha v Rozpravě o původu nerovnosti mezi lidmi,“ dodal s tím, že nějakou osobní reflexi, jak tehdy Afričany vnímali běžní obyvatelé, se autorům výstavy v pramenech dohledat nepodařilo.

Ztracený poklad. Van Goghův sto let ukrytý obraz se prodal za 13 milionů eur

Během srpna a září se má expozice z Lednice přesunout na zámek do Jindřichova Hradce a následně na zámek Slatiňany ve východních Čechách. Oba zámky mají k Afričanům také vztah. Majitelé Hradce hrabata Černínové zaměstnávali v období vrcholného baroka Afričany na svém dvoře a africkou společnici měla ještě v 19. století i kněžna z Auerspergu, manželka majitele zámku ve Slatiňanech.