Původně měl chuť na čerstvé ryby z jídelního lístku. „Přes obědy si můžete vybrat jen z menu," oznamuje mu číšník. I tak je výběr slušný, hosté si volí jeden z pěti hlavních chodů. O zákazníky nemá podnik nouzi, přes oběd je většina stolů obsazená.

Nevýhodou je, že denní nabídka je u stolu jen na jediném papíru. Zatímco jeden host ji studuje, druhý musí čekat a nemá k dispozici další. Když se číšník dozvídá, že Dlapka ještě nemá vybráno, odchází jen s jeho objednávkou nápoje. „Vás se nezeptal, co si dáte k pití. Je to rozhodně špatně," komentuje situaci Dlapka.

Za chvíli je už na stole kuřecí polévka ozdobená čerstvou petrželí. „Vývar je domácí," chválí odborník.

Jako druhý chod si vybírá marinované kančí maso se zapečenými bramborami. „Kančí je měkké. Ale je zvláštní, že kusy masa mají rozdílnou velikost. Některé jsou tak malé, že vypadají jako odřezky," říká. Opečené brambory mu chutnají. „Je to ale odlišnost od menu. Tam stojí, že brambory budou zapékané a to nejsou," upozorňuje Dlapka.

Další jídlo je pečená křepelka s kroupovým rizotem. To kuchař ještě doplnil italskou slaninou pancettou a listovým špenátem. Pokrm chutná dobře, ale je hodně mastný.

Oběd zakončuje italský dezert panna cotta. Horký smetanový krém kuchař obvykle nalije do malých forem, ve kterých nechá sladkost ztuhnout. V l'Abbuffata servírují panna cottu jako krém nalitý na talíři. „Na pohled to nevypadá moc lákavě. Ale dezert je chutný," hodnotí Dlapka. Číšník přináší ještě jeden dezert navíc. „Asi to popletli v kuchyni. Máte to od nás zdarma," říká obsluha.

Prázdné talíře od dezertu nechává číšník dlouho bez povšimnutí. Proto si Dlapka krátí chvíli prohlížením interiéru zadního salonu, kde sedíme. Nadšený není. Stěny jsou tmavě hnědé a zelené. Hosté sedí na tmavě šedých sedačkách, židle u prostřední řady stolů jsou bílé. „Interiér je elegantní, ale působí dost neosobně. Atmosféru Itálie to u mě určitě nenavozuje," hodnotí šéfkuchař. Stěny se mu zdají prázdné, zdobí je jen menší fotografie lesa a velký reklamní poutač na kávu.

Úzká okna do vnitrobloku jsou zakrytá béžovými závěsy. Zvenčí proto do místnosti proniká málo přirozeného světla. Umělé osvětlení je decentní až nedostatečné. V jednu chvíli dokonce vypadnou pojistky a celá restaurace úplně zhasíná. Má to i pozitivní efekt. Výpadek vyřazuje z provozu hudbu na pozadí, která spíš než italské melodie připomínala dunivé rytmy diskoték.

Přední část restaurace je světlejší a má větší šmrnc. „Jsou tam pěkné černobílé fotografie," líbí se šéfkuchaři.

Zlato na papíře

Ještě než odcházíme, Dlapka si vyžádá kompletní jídelníček. „Vzhledem k luxusnímu vzhledu restaurace jsem čekal lepší provedení jídelního lístku," říká. Stálé menu tvoří jednoduchý přehnutý list tvrdého papíru, který je už poněkud opotřebovaný. Navíc ho zdobí zlatý ornamentální dekor, který neladí s interiérem podniku.

S výběrem jídel je Dlapka spokojený. Ale nachází i drobné nedostatky. „V sekci těstoviny je zařazené rizoto. Některá jídla mají název jen v italštině, jiná jen v češtině. U dalších je zase název v obou jazycích," upozorňuje Dlapka.

Restaurant & Caffe bar l'Abbuffata