Psala se padesátá léta a komunistický režim poslal jeho otce kvůli politickým názorům na jedenáct let do vězení. Stejně dopadl i jeho strýc.
„Během tatínkova vězení nám pomáhali hlavně věřící lidé. Brali pomoc bližním jako svou povinnost. Od té doby jsem toužil nějakým způsobem sloužit ostatním,“ uvádí Vojtěch Cikrle jeden z hlavních důvodů, proč se stal knězem.

Nemohl jít studovat. Vyučil se nejprve slévačem a později odmaturoval na Střední škole pro pracující. Jako dělník pracoval ve Šmeralových závodech, ve Zbrojovce a na stavbě dálnice Praha - Brno.

„Doba, kdy jsem pracoval jako dělník byla důležitá pro utváření mých životních postojů. Ve slévárně jsem vyrostl z kluka v mladého muže. Vzpomínám rád na lidi, s nimiž jsem se tehdy potkal. S mnohými se setkávám i nyní,“ vzpomíná Cikrle.

Nevyhnul se ani dvouleté základní vojenské službě. Stal se řidičem tanku a pak ho převeleli k pracovní rotě technického zabezpečení. „Při většině nástupů v přijímači a poddůstojnické škole mě posílali, abych se oholil. Měl jsem tmavé vousy a pořád jsem vypadal jako zarostlý. Vůbec mi to nevadilo, protože jsem se tak vyhnul nepříjemným nástupům,“ popsal své zážitky Cikrle. Vojnu však nebral jako ztracený čas. Naopak si uvědomil co chce v životě dělat.
Po vojně šel studovat Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu do Litoměřic. Roku 1976 ho vysvětili v brněnské katedrále na kněze. O čtrnáct let později Cikrleho jmenoval papež Jan Pavel II. třináctým brněnským biskupem.

„Ráno brzy vstanu a modlím se. Setkávám s lidmi, naslouchám jejich bolestem a pomáhám řešit jejich problémy. K běžným povinnostem patří i účast na různých společenských či kulturních akcí,“ popisuje svůj normální den Cikrle.

Ve volném čase se věnuje sportu. Dříve hrál volejbal a dělal i lehkou atletiku. Jeho dětským snem bylo se stát motocyklovým nebo automobilovým závodníkem. Nyní je už spíše sportovní fandou. Mezi jeho další zájmy patří hudba a astronomie.
A jak Vojtěch Cikrle hodnotí z pohledu dvě stě třiceti let působení brněnského biskupství? „Je těžké hodnotit zápas před závěrečným písknutím. Věřím, že ho neprohrajeme,“ uzavřel své vyprávění otec biskup.