Ve dne lidé chlévy očistili a vykropili svěcenou vodou. Zavřeli dveře a na místa, kudy mohly čarodějnice vniknout, sypali ostré větvičky nebo špendlíky. „Chránili i hnůj, protože hnůj čarodějnice využívaly jako prostředek, kterým mohly dobytku také uškodit. Kopky hnoje se ukládaly do špičky, na jejíž vrchol lidé dali ostrou větvičku," vysvětlila Poláková.

Po západu slunce se pak konaly společenské události. „Lidé dělali hluk, který čarodějnicím vadil. Střílelo se, práskalo se bičem, hrála muzika. A zejména se pálily se ohně, které byly nejlepším prostředkem proti čarodějnicím,“ popsala odbornice.

Opatření proti čarodějnicím měla vydržet delší dobu, jelikož ale byl dobytek zranitelný po celý rok, i po magické noci se jej lidé snažili chránit před uhranutím. Třeba jinými zvyky, které měly zajistit dobrou úrodu. „Na čarodějnice se muselo dávat pozor stále,“ řekla Poláková.

O magické noci a nad ránem se lidé také snažili zajistit hojnou úrodu a dostatek. Noc na přelomu dubna a května byla také nocí lásky, kdy se vyzrazovaly milostné vztahy. „Třeba v Novém Městě na Moravě se vysypávaly cestičky lásky z pilin mezi domy milenců. Někteří lidé se tímto způsobem dozvěděli o nevěře,“ zmínila Poláková.

Mezi lidmi se také tradovalo, že o půlnoci na přelomu dubna a května se otevírají poklady ukryté v zemi. „Když se v noci mytický květ kapradí nasbíral a hodil do vody, voda se měla změnit ve víno,“ vysvětlila další z pověr Poláková.