Ta vůně se kolem člověka obmotá jako smyčka lasa. Omámení lidé se sem hrnou ze všech stran. Zdejšímu betonovému plácku od rána vládnou jitrnice, jelita, prdelačka a další delikatesy.

Zabijačka se tu koná po dlouhých dvanácti letech. A místní dávají najevo, že jsou hladoví. Starší muži s čepicemi znaleckým okem posuzují kvalitu tlačenek. Prodejci za pultem jídlo obratně ukrajují a váží. Vše pozorují zvědavé děti. „Už ve dvanáct bylo prodaných šedesát kilo jitrnic, čtyřicet kilo jelit a sto dvacet litrů polévky. V minulosti tuhle akci pořádali dobrovolní hasiči. Lidé se nás hodně ptali, jestli tradici nechceme obnovit. Tak jsme do toho šli. Je tu kompletní zabijačková nabídka,“ ukazuje kolem sebe místostarosta městské části Milan Hrdlička.

Prodejce na druhé straně chodníku zdatně doplňuje žena v zástěře a černé čepici. Dana Bystřická v chladném počasí nabízí dobroty nejžádanější: tradiční horkou prdelačku a svařák. „Už jsem prodala čtyři kotle,“ usmívá se, načež postupně odklápí poklice beznadějně prázdných nádob. „Co že to bude? Dva a půl litru? Tak pět. Dobře. A svařák na zahřátí nechcete?“ naklání se směrem k zájemkyni o horkou polévku, přičemž si o sebe krouživými pohyby tře dlaně.

Svařené víno si červenovlasá Kamila Janíčková sice nedá, ale jak sama říká, abstinence je pouze dočasná. „Řídím, v sobotu si to snad vynahradím. Přijdeme s manželem, tak snad ještě něco zůstane,“ vydechuje obláčky páry.

Dana Bystřická přikyvuje. „Kluci to nechystají poprvé, jsou zkušení. Minimálně dva kotle prdelačky ještě budou. Jak dlouho ale vydrží, to si netroufnu tvrdit,“ dodává.

Připomíná tak, že zabijačkové hody v Bohunicích pokračují i v sobotu až do vyprodání zásob.

V dáli zvoní šalina. Děti se smějí, zima zebe, polévka voní, nože kmitají, sáčky šustí. Sice po dvanácti letech, přesto jako včera.