Univerzita si splnila stoletý sen. Kampus

Pětaosmdesát tisíc tun betonu. Tři tisíce kilometrů kabelů. A víc oceli, než je v celé Eiffelovce. To všechno se schová do čtyřiadvaceti pavilonů a dalších budov bohunického univerzitního kampusu, který ve čtvrtek po šesti letech výstavby otevřel své brány prvním návštěvníkům. Že se to povedlo, je ale malý zázrak, říká vedení Masarykovy univerzity.

Areál za pět miliard korun je jedním z největších stavebních projektů vysokého školství ve střední Evropě. „Před šesti lety jsem ale poklepával na jeho základní kámen. A věděl jsem, že máme zajištěnou výstavbu čtyř pavilonů, zatímco nad vším ostatním visí hodně velký otazník. Projekt se v průběhu let několikrát předělával, museli jsme čelit problémům s daněmi, s kurzovými rozdíly, získávat další peníze. Ale kampus je hotový. A to všechno je v tuto chvíli zapomenuto,“ řekl rektor brněnské Masarykovy univerzity Petr Fiala.

V čerstvě otevřeném areálu o rozloze dvaačtyřiceti hektarů našla nové sídlo lékařská fakulta, část fakulty přírodovědecké a také fakulta sportovních studií. Základ univerzitního městečka tvoří celkem čtyřiadvacet pavilonů, v nichž se studiu a výzkumu bude věnovat na pět tisíc studentů. A přibližně tisícovka pedagogů. Součástí areálu je informační centrum s knihovnou a studovnami, výukové středisko s aulou a posluchárnami i sportovní hala.

Podívat se na něj ve čtvrtek přišly tisícovky lidí. „Je tak obrovský, že mě napoprvé vyděsil. Měla jsem strach, že v něm zabloudím. Ale je to jen otázka zvyku. Moderní budovy vypadají skvěle,“ podotkla studentka prvního ročníku lékařské fakulty Barbora Spíchalová.

Futuristickou tvář kampusu vtiskli architekti společnosti A Plus. První budovy podle jejich návrhu z jejich dílny začaly na pozemcích v těsném sousedství brněnské Fakultní nemocnice vyrůstat v roce 2004. Plán přidat k fakultám univerzity kampus je ale prakticky stejně starý jako škola sama. Snili o něm už lidé, kteří v roce 1919 stáli u její kolébky. O umístění univerzitního městečka do Bohunic se začalo diskutovat krátce po druhé světové válce, jeho stavba ale nakonec začala o víc než půlstoletí později.

Téměř polovinu peněz na výstavbu areálu univerzita zaplatila z vlastní kapsy. „Jedenačtyřicet procent částky pokryla půjčka od Evropské investiční banky. Šlo vlastně o experiment. Kampus je první a bohužel i poslední projekt v českém vysokém školství zaplacený tímto způsobem,“ poznamenal kvestor Masarykovy univerzity Ladislav Janíček.