Při závodech dračích lodí se nejen diváci, ale hlavně soutěžící zbavili mnoha litrů potu. Nehubli však jen kvůli sportovním výkonům a žhnoucímu slunci, ale i díky tomu, že se mnohokrát smíchem za břicho popadali. Třeba když při jedné z finálových jízd dračích lodí upadla bubnující kapitánce jednoho z týmů sedačka. „Už před závodem jsme s ní měli problémy a pořadatelé mi ji museli upevňovat. Asi dvacet metrů po startu mi ale spadla. Měla jsem štěstí, že jsem neskončila ve vodě,“ smála se Anna Krátká.

Se složitou situací si však poradila na výbornou. Na lodi se udržela, chytla se bubnu a znovu nahodila rytmus. Její tým nakonec skončil ve finálové jízdě třetí z pěti a celkově pak osmý z dvaadvaceti. „Je to nejšikovnější kapitánka, která tady na závodech byla,“ vysekl nezdolné šéfce poklonu jeden z jejích kolegů.

Firemním týmům a družstvům přátel o umístění nešlo. Družstvům z Českého poháru však ano. „Musíme vyhrát, jinak bude zle,“ tvrdil naoko vážně dvojnásobný olympijský vítěz Martin Doktor z týmu Pražský výběr, který nakonec opravdu vyhrál.

Po nočním soutěžním ohňostroji belgické skupiny, který přilákal sto osmdesát tisíc zvědavců, se už všichni mohli těšit na nedělní námořní bitvu o Brněnské moře. „Radši si zacpu uši,“ hlásil už dopředu pětiletý modelářský fanoušek Michal Čiula. A věděl proč. Zvukové a pyrotechnické efekty při bitvě modelů lodních a leteckých velikánů byly působivé.

„Bitva nás stála dvě stě tisíc, z toho polovina šla právě na pyrotechniku,“ vysvětlil hlavní organizátor Petr Vodák, který si souboj na vodě i ve vzduchu užíval ve sněhobílé admirálské uniformě.

Po hladině pluly takové skvosty v měřítku 1:100 jako téměř tři metry dlouhý model superbitevní lodě Třetí říše Bismarck nebo japonská chlouba Yamato, jejíž váha se blíží stovce kilogramů. V bitvě o Brněnské moře, jejímž dějištěm byla Rakovecká zátoka přehrady, i přes dvacetiminutový lítý boj nikdo nevyhrál. Ztráty přesto byly.

„Asi jedna čtvrtina letadel havarovala. Byly tady opravdu bojové podmínky,“ poznamenal modelář Michal Švec.