„Tyto obří lekníny pochází ze zálivů řeky Amazonky. Jsou velmi náročné na teplotu a sluneční záření. Je možné je pěstovat jen v tropických sklenících, a to jen od jara do podzimu. Vysévají se začátkem března a vykvétají zpravidla v červenci. Letos bylo dlouhé studené jaro, a tak viktorie vykvetla až teď,“ vysvětlila odborná pracovnice Hana Ondrušková.

Květy leknínů viktorií mají tu zvláštnost, že vykvétají dvě noci po sobě. První noc je květ bílý a jsou v něm aktivní samičí pohlavní orgány. Ráno se květ zavírá a přes den mění barvu na růžovou. Druhou noc se otevírá již jako růžový s dozrálým pylem. Rostliny se tak brání samoopylení. „Hmyz lákají nejen svou krásou, ale také ananasovou vůní a vyšší teplotou uvnitř květu, která v noci dosahuje až pětatřicet stupňů,“ doplnila Ondrušková.

O své prvenství největšího leknínu s průměrem listu dvou a půl metru přišla viktorie královská v loňském roce, kdy ji překonala nově popsaná viktorie bolivijská s průměrem listu 3,2 metru. Takový list podle odborníků bez problémů unese i menší dítě.

Pěstování obřích leknínů má v Botanické zahradě Přírodovědecké fakulty dlouhou historii. „První viktorie zde vykvetla v roce 1925 a stala se okamžitě ohromnou senzací. Traduje se, že lidé na prohlídku stály fronty končící až u Lužánek. Viktorii Cruisovu návštěvníci obdivovali v minulých letech. Letos, po dlouhé době, pracovníci vypěstovali viktorii královskou,“ vysvětlila Ondrušková.

Zájemci ji uvidí každý den od devíti do sedmnácti hodin v tropickém skleníku botanické zahrady. Nakvétání se však řídí podle aktuálního počasí, takže otevření květu nelze zaručit.