Na studia vzpomíná rád. „Byly to ale zlé roky. Nejlepší lékaři odešli, kvalita výuky klesala a museli jsme se učit i marxismus leninismus," vysvětluje čtyřiasedmdesá­tiletý muž. Když školu dokončil, nastoupil v Kladně jako obvodní veterinář. „Každý z nás dostal umístěnku a nikoho nezajímalo, že třeba lidi ze Slovácka skončili v Chebu," dodává.

Později vystudoval ještě medicínu v Praze. „Vzali mě rovnou do třetího ročníku, většinu předmětů z těch prvních dvou jsem dělat nemusel," usmívá se. Po studiu pracoval na gynekologii v Praze a pak i v Brně v porodnici na Obilním trhu. „Zároveň jsem měl částečný úvazek na krajské hygienické stanici. Zabýval jsem se zoonózou, tedy nemocemi, které se přenáší mezi zvířaty a lidmi," vysvětluje Šlesinger. Díky tomu mohl být i poradcem Světové zdravotnické organizace. „Ale kádrově jsem nevyhovoval, takže ven mě nikdo nepustil. Jenom jsem psal," popisuje.

Rád vzpomíná na léta, která těsně před revolucí strávil na lodích brázdících oceán. „Dělal jsem tu práci asi dva roky. Byla to sranda. Třeba v Bombaji s námi byl kluk, kterému jeho přítelkyně psala zamilované dopisy, ale on se chodil raději bavit za děvčaty do baru," směje se.

Vrátil se v prosinci 1989. S kolegy ve Vídni připravoval nový obor osteologie, který se zabývá poruchami kostí. „V Brně jsem pak otevřel první pracoviště v České republice," dodává. Osteologii se věnuje dodnes.

Přestože je Šlesingerovi čtyřiasedmdesát, stále aktivně sportuje. „Každý den chodím plavat," říká.