„V roce 1968 jsme bojovali proti ruským okupantům. O rok později, při výročí okupace, již stáli Brňané proti milicím a státní bezpečnosti. Češi bojovali proti Čechům,“ vysvětlil události ze srpna 1969 primátor Brna Roman Onderka.

Smrt Stanislava Valehracha si v Orlí ulici připomněla i jeho sestra Eliška Filipová. „Jsem ráda ,že tu mohu být. V minulých letech jsem občas nemohla přijít, kvůli tomu, že jsem byla nemocná. Ani letos jsem nevěděla, zda si bratrovu smrt připomenu u jeho pomníku. Město mi ale zařídilo auto, které mě sem dovezlo,“ sdělila Eliška Filipová.

Mohla se proto na místě setkat se svědkem smrti jejího bratra pamětníkem Janem Gregorem. Ten jí potvrdil, že to nebyla nešťastná náhoda. „Byla to úplně obyčejná vražda. Milice projížděly po Masarykově třídě. My jsme před nimi utíkali. Potkali jsme Stanislava Valehracha, který nás před nimi znovu varoval. Sám však velmi pomalu odcházel Orlí ulici pryč. Nikoho neprovokoval, ani neprotestoval. Tam ho milice z Masarykovy ulice zezadu zastřelily,“ vyprávěl Pamětník Gregor.

Viníky se dodnes nepodařilo potrestat. „Kdyby se to povedlo ještě teď po letech, byl by zase vykonán kus spravedlnosti. Když se to však nepovedlo za dvacet let, s čím dál tím větším odstupem je to stále těžší,“uvedl primátor Onderka.

Smutné události si pravidelně připomínají i mnozí Brňané. Asi od poloviny devadesátých let chodím dávat svíčky k pomníku Danuše Muzikářové. Na tyto události nesmíme zapomenout,“ uvedl David Jarolím. Jeho rodina se po roce 1968 na dlouhá léta rozdělila. „Strýc emigroval do Kanady. V srpnu 1968 byl zrovna v Jugoslávii a nemohl se vrátit domů,“ vzpomínal Jarolím.

KLÁRA ŽIDKOVÁ