V davu jsou vidět sandálky i těžké boty, dredy i vyholené hlavy. „Podepíšete nám petici?,“ proplétá se mezi lidmi dlouhovlasý mladík a strká lidem do ruky podložku s papírem, kde už se skví podpisů slušná řádka. Když se zdá, že už nikdo nepřibude, dav vyráží na protestní pochod vzhůru Pekařskou ulicí. Nejdřív potichu, vede ho jen dunění bubnů úplně vpředu. Časem se však někteří osmělí a dávají se do zpěvu.

Zvuk kytar následuje vzápětí. „Severní vítr je krutý, počítej lásko má s tím…“ Přidávají se řehtačky, flétny, v davu je i několik australských didgeridoo, ale vzhledem k jejich velikosti a obtížnému používání mlčí. Po cestě se připojují stále další lidé. U obchodů v Pekařské ulici postávají prodavačky a kouří. Když slyší známé melodie, některé se usmívají, jiné se dávají do zpěvu také. Jedna se přidává potleskem.

Nebezpečná chvíle přichází na Šilingrově náměstí při přechodu křižovatky. Několik set lidí totiž vstoupí do silnice, po které z obou směrů přijíždí tramvaje. Zuřivé cinkání, jak tramvaje brzdí, na chvíli přehluší i zpěv a hudbu. Většina lidí rychle přeběhne ulici nebo se stáhne zpátky, podle toho, kde zrovna jsou.

Na Šilingrově náměstí se dav spojuje. „Tyjo, to bylo dobrý, zahrajte ještě něco, my se připojíme,“ chválí několik kytaristů, kteří udávají rytmus, vedoucí mladík s bubnem v náručí. Struny se rozezní Nohavicovým Hlídačem krav a dav postupuje dál.

Nakonec pochod dorazí až před obchodní dům Vágner do České ulice. Tam se rozlije po celé ulici, nechává jen koridory po obou stranách, aby mohli nezasvěcení lidé procházet. Někteří z nich zůstávají a přidávají se ke zpěvu.

Čtěte také: Lidé se bouří proti zákazu hraní v ulicích Brna