Pokud by se nějaká babička chystala na oslavu svých osmdesátých narozenin, určitě by se dala pořádně do gala a tajně by si přála, aby vypadala jako zamlada. Vedení společnosti Veletrhy Brno udělalo kouzlo a snažilo se, aby „jako zamlada“ vypadal alespoň jeden kousek rozlehlého areálu. Tedy stejně jako v roce 1928, kdy se brány výstaviště poprvé otevřely návštěvníkům.

Aniž by si šéfové brněnského výstaviště půjčili od bláznivého vynálezce stroj času, přenesli nejstarší pavilon výstaviště do třicátých let minulého století. Známým „áčkem“ se proto od úterního setmění nesly původní dobové melodie a hostesky vypadaly, skoro jakoby vyskočili z černobílého fil­mu.

„Mám to na sobě poprvé. Mohu říct, že ty šaty mají něco do sebe a jsou pohodlné,“ tvrdí jedna z desítek hostesek, které se vžily do rolí takzvaných „garsonek“. To byly v meziválečném období ztřeštěné dámy, které rády žily chlapeckým stylem života.

Kdyby před pavilonem A parkovaly staré pragovky, aera nebo jiná nablýskaná auta z meziválečného období, náhodný návštěvník by si mohl myslet, že se ve třicátých letech opravdu ocitl. Luxusní limuzíny významných automobilek a dobře padnoucí kostýmy a tmavé obleky pozvaných hostí na večírek Veletrhů Brno ovšem takového zbloudilce vrátil zpátky do reality.

Před historickou párty ještě stihne rozdat zpěvák Ondřej Havelka ceny za nejrůznější stavební přístroje a materiál. Tento týden se totiž konají stavební veletrhy, takže proč neodměnit nejlepší horkovzdušný kotel nebo netvrdší cihlu? „Mělo by se zase začít budovat,“ špásuje ministr pro místní rozvoj Jiří Čunek při pohledu na kopuli rotundového pavilonu. Peníze prý jsou. „Třeba z fondů Evropské unie,“ směje se ministr.

Drobná ochutnávka třicátých let minulého století měla nalákat lidi z blízka i z daleka na zlatý hřeb oslav osmdesátých narozenin výstaviště. Ty vypuknou už za dvaatřicet dní, tedy 24. května. „Hlavní atrakcí pro diváky bude vzlet čtyřiceti horkovzdušných balonů. Dalších deset vzlétne v noci,“ láká na výstaviště jeho mluvčí Dita Brančíková.