Snahu postavit mešitu by mělo město Brno i jeho obyvatelé všemožně podporovat. Čím víc muslimů bude v Brně žít, tím jasnější nám bude, že islám není jen krev, teror a televizní záběry na vybuchující věže newyorského obchodního centra.

Že muslimové jsou v drtivé většině stejní lidé jako křesťané, judaisté nebo buddhisté. To, že nejedí vepřové maso a že se v pátek modlí, ještě nevypovídá o muslimech vůbec nic zásadního a lidského. Člověka nemůžete posuzovat podle Boha, ve kterého věří, ale jen podle toho, jak žije, co dělá, říká a jak se chová. Ne podle toho, co jste o jeho náboženství viděli v televizi. Pokud budou brněnské děti denně jezdit do školy kolem nové mešity, a doufejme, že bude mít pořádný minaret, zvyknou si na to, že různá náboženství mohou žít mírumilovně spolu. Ne vedle sebe, ale skutečně spolu.

Postava islámského konvertity v jedné divadelní hře říká: „Když jediné obrazy, které o islámské kultuře máme, jsou obrazy násilí, pak strach je to jediné, co dostaneme.“
Nová mešita v Brně může pomoci nám a našim dětem (které snad vyrostou do tolerantních lidí) tenhle strach odstranit a nebát se islámu. Rozlišovat, kdo je islamistický fundamentalista, a kdo muslim.

Stejně jako docela dobře rozeznáme demagogického pravoslavného kazatele před porodnicí na Obilním trhu a neházíme do stejného pytle ostatní pravoslavné věřící. Stejně jako víme, že pseudokřesťanské sekty v izolovaných domech na americkém západě nemají nic společného s obyčejnými křesťany. A stejně jako buddhismus spojujeme s meditujícími mudrci a ne s krvelačnými kulty uctívajícími bohyni Kálí.

A navíc – mít minaret v Brně by bylo… prostě hezké.