„Zatmění jsme pozorovali na atolu Enewetak, který je součástí Marshallových ostrovů. K tropickému ráji má však Enewetak daleko,“ řekl Druckemüller. Ostrov totiž používali Američané po druhé světové válce k testování atomových bomb. „Sice jsme se báli radiace, ale přístroje nás přesvědčili, že obavy byly zbytečné,“ dodal Martišek.

Snad největším objevem expedice je stanovení vzdálenosti, jak daleko od slunce přestávají působit termodynamické zákony. „Kolem Slunce je oblast s velkou hustotou plazmy, kde platí nám známé zákony termodynamiky. Ale za touto oblastí je už bezkolizní plazma, či spíše sluneční vítr, kde kvůli téměř nulové hustotě tyto zákony platit přestávají,“ vysvětlil Druckemüller. Tato hranice od Slunce vzdálená asi jeden milion dvě stě tisíc kilometrů. „Vědci si doteď mysleli, že je to mnohem dál, a proto vzniklo hodně mylných představ,“ doplnil Druckemüller.

Vzdálenost od Slunce určili vědci díky zkoumání plynných iontů železa ve sluneční koróně. „Na fotografiích jsme zachytili pohyb třináctkrát ionizovaného železa, které se po odfiltrování ostatních částí světelného spektra projeví sytě zelenou barvou,“ popsal jednu z fotografií Druckemüller. V každé vzdálenosti od Slunce bylo železo jinak ionizované, to znamená že tam byla i jiná teplota. Díky sestavení tepelné mapy vědci zjistili, kde začíná skoro nulová hustota plazmy a zákony termodynamiky přestávají platit.