Pro Brňany nešlo o první bombardování. Peklo v Brně začalo už na podzim roku 1944, kdy lidi potrápily americké nálety. První sovětský nálet pak přišel v neděli 8. dubna 1945. „Osmý duben byl takovým začátkem, pak už Sověti bombardovali prakticky kontinuálně. Zatímco Američané se na podzim soustřeďovali na zničení průmyslu v Brně, cílili na velké fabriky či hlavní nádraží, sovětští letci měli za úkol na jaře zničit infrastrukturu města," popsal rozdíly historik Petr Vachůt z Muzea města Brna.

Vachůt je spoluautorem internetové aplikace Bombardování Brna, která mapuje místa, kde ve městě dopadly bomby.

Nálety v dubnu už připravovaly půdu pro postupující pozemní sovětská vojska. „Sověti chystali generální útok a letectvo mělo ochromit život města. Nálety cílily na vodárny, elektrárny. A také na ustupující německá vojska, která městem prchala směrem na západ," zmínil historik.

Při náletech zemřelo mnoho Brňanů v ulicích města. „Třeba už první nálet, osmého dubna, byl krutý. Bylo krásné nedělní odpoledne, Brňané vyšli na korzo na ulici Koliště, a do toho napadaly bomby," uvedl Vachůt.

O pár dní později, dvanáctého dubna, při dalším náletu bomba zasáhla třeba šalinu plnou lidí. V zasaženém voze byl také Brňan Jan Hanuš. Tehdy šestnáctiletého gymnazistu ten osudný den vzal otec s sebou do města. Šalina se stěnami obloženými dřevem byla právě v brněnské Joštově ulici, když na ni dopadla bomba. „Byla téměř plně obsazená, jely v ní i matky s dětmi. Když jsme s otcem nastupovali, já šel první, díky čemuž jsem se dostal zhruba do středu vozu. Otec stál mezi mnou a nástupní plošinou. Bomba dopadla k zadní plošině. Z úmrtního listu jsem se pak dozvěděl, že otec měl mnohem víc zranění než já. Myslím, že mě svým tělem zachránil," vyprávěl před časem Hanuš pro seriál Brněnského deníku Rovnost Pamatuji války.

Dunění bomb, lidé umírající v troskách a poničené budovy se staly pro Brňany v posledním měsící před osvobozením každodenní součástí života. O některých náletech už Brňany ani neinformovaly sirény. To byl i případ náletu z dvanáctého dubna, který se stal osudným třeba pro lidi v šalině v Joštově ulici. „Nálet nebyl ohlášen sirénami, ač letadla byla včas zpozorována a protiletecké službě i hlášena," uvedla na Internetové encyklopedií dějin Brna historička Milena Flodrová.

Názory historiků na důvody, proč sirény přílet letadel neoznámily, se liší. Vyskytly se totiž hlasy, že šlo o sabotážní akci německé protiletecké obrany. Podle Vachůta je ale pravda jinde. „Samozřejmě se mohlo stát, v nějakém jednotlivém případě, že někdo poplach schálně nevyhlásil, ale spíš to bylo kvůli všeobecnému chaosu v době končící války. Také je potřeba brát ohled na to, že zatímco na podzim americké bombardéry letěly přes Videň a radary je zachytily poměrně zdaleka a v předstihu, Sověti už startovali z letišť na jižní Moravě a nad Brnem byli za pár minut," vysvětlil.

V dalších dnech po prvních sovětských náletech už se život ve městě změnil. Připravovalo se na příchod frontových bojů. Ty přišly hned za pár týdnů. A bombardování bylo téměř každodenní záležitostí. „Třeba už později v dubnu letadla zasáhla brněnské Dolní nádraží, kde zemřeli čeští dělníci," zmínil Vachůt. Brno pak bylo oficiálně osvobozeno šestadvacátého dubna 1945.

Místa, kam padaly koncem druhé světové války bomby z letadel, zachycuje třeba před několika lety vzniklá internetová aplikace Bombardování Brna.