Torzo kráčející bylo jediným dílem, které vilu zdobilo. „Socha stávala v hlavním obytném prostoru před onyxovou příčkou a manželé Tugendhatovi si ji vybrali přímo na doporučení architekta vily Ludwiga Miese van der Rohe," uvedla vedoucí studijního a dokumentačního centra ve vile Tugendhat Dagmar Černoušková.

Kráčejících ženských torz vytvořil Lehmbruck několik. Vedle originálu a pěti autorských kopií vzniklo několik kráčejících ženských torz i po smrti sochaře.

Jednu z autorských kopií mohou Brňané vidět na aktuální výstavě v Domě umění města Brna. Půjčilo ji tam německé muzeum v Duisburgu. „Nějakou dobu už se pokoušíme jednu z kopií získat. Jednáme o zapůjčení přímo německé autorské kopie," uvedla ředitelka vily Tugendhat Iveta Černá.

Druhou možností podle ní je, že vila získá zcela novou kopii, která vznikne podle předlohy té německé. „Rádi bychom ale dodrželi namísto bronzu původní materiál brněnské sochy. Ta byla betonovo-cementová se základem z ocelové výztuže a s upraveným povrchem," popsala Černá.

Která možnost zvítězí, není podle ní zatím jasné. „S kopií to není tak snadné kvůli autorským právům a zatím zjišťujeme, co všechno by to obnášelo. Ohledně půjčky jednáme s rodinou, která torzo vlastní," řekla Černá.

Socha z brněnské vily zmizela po útěku rodiny Tugendhatových. „Proč ji tam nechali se můžeme jen domýšlet. Kvůli velikosti to asi nebylo, vzhledem k tomu, že s sebou vzali postel a některé části nábytku. Pravděpodobně to bylo kvůli možným problémům na hranicích," podotkla Černá.

Torzo zůstalo v Brně v rukou nacistů. Poté skončilo v Moravské galerii až do listopadu 2006. Tehdy ji získali potomci Grety a Fritze Tugendhatových na základě zákona o zmírnění křivd obětem holocaustu. V únoru 2007 sochu vydražili v londýnské aukční síni Sotheby´s. „Původní odhad ceny byl 250 tisíc liber. Skutečnost, že se jednalo přímo o sochu z vily ale zvýšil její cenu na milion liber, což bylo v té době asi čtyřiačtyřicet miliónů korun. Přijeli ji dražit i galeristé z Prahy, ale ti si s sebou měli jen dvacet milionů. Brněnské torzo získal americký soukromník. S ním jsme se o zapůjčení ani nepokoušeli jednat," dodala Černá.

Řada lidí dceři Tugendhatových Daniele Hammer Tugendhat prodání sochy ihned po navrácení vyčítala. Ta se proti tomu v dřívějším rozhovoru pro Brněnský deník Rovnost ohradila. „Torzo bylo zavřené v Moravské galerii a nikdo si ho nemohl prohlédnout. Nikdo ho ani neznal ani nevěděl, že existuje. Primátor i vedení galerie tvrdili, že až bude vila opravená, nikdy se do ní torzo nevrátí. Protože je to příliš nebezpečné. Je to náš majetek, jak o něm někdo jiný může rozhodovat?" řekla tehdy.

V Moravské galerie sochu vystavila třikrát. „Zapojení sochy do větších výstav bylo vždy složité. Většinou se jednalo o tématiku meziválečného Brna. Nejednalo se tedy o přehlídky expresionistického německého umění, nýbrž o zapojení sochy do místního bytového designu, brněnského architektonického funkcionalismu a meziválečné kultury," informovala mluvčí galerie Martina Vašková.

Pokud Brno sochu získá, bude to podle historika umění Jana Skřivánka přínos. „Ani ne tak kvůli tvorbě autora jako ve spojení s vilou Tugendhat," zdůraznil muž.