Jeho přípravu odstartovala na začátku června anketa, kterou město zveřejnilo ve svém zpravodaji a na internetových stránkách. „Brno patří k nejstarším městům v České republice. Při tvorbě programu proto vycházíme z poznatků ostatních velkých evropských měst. Spíše než více domovů důchodců je potřeba umožnit starším lidem co nejdéle využívat městské prostředí,“ vysvětlila koordinátora projektu Ivana Draholová z magistrátní Kanceláře Brno – Zdravé město.

Anketa i průzkumy

Připravovaná koncepce bude podle ní mít dvě části. „V první především zmapujeme současný stav. Tedy to, jak se starým lidem žije. Pomůže nám k tomu nejen anketa, ale také sociologické průzkumy. Řeknou nám, kde se musíme zlepšit. Například, zda je bezbariérový přístup všude dostačující. Na analýzu pak naváže návrh, který nám dá návod, jak dál postupovat,“ uvedla Draholová.

Anketa, která průzkumu předchází, ale zatím příliš úspěšná není. „Písemných hlasovacích lístků se nám vrátilo jen pár, o internetovém hlasování zatím nemám informace,“ uvedla socioložka brněnského magistrátu Eva Gregorová. Upozornila zároveň, že pokud počet respondentů nepřesáhne dvě stovky, bude zbytečné ji vyhodnocovat. „Ani v opačném případě nedá přesný názor Brňanů. Hlasuje v ní totiž jen určitá specifická část lidí,“ zdůraznila Gregorová. Na hlasování mají lidé však ještě čas do konce srpna.

Podle zjištění redaktorů Rovnosti ovšem oslovení důchodci jsou s životem v Brně spíše spokojení. ,,V Brně žiju už pětašedesát let. Jsem tu zvyklá. Naprosto mi vyhovuje třeba doprava. Dostanu se všude, kam potřebuji,“ řekla Božena Petřeková.

Se životem v Brně je spokojená i důchodkyně Hana Plotěná. Ovšem na dopravu si postěžovala. ,,Dříve jsem věděla, kam mě která tramvaj doveze. Teď, když je Brno rozkopané, nikdy nevím, kam dojedu. Jinak se mi ale v Brně moc líbí a jsem ráda, že tu mohu žít,“ prohlásila osmaosmdesátiletá Plotěná.

Podle Draholové z brněnského magistrátu má Brno v péči o staré dobře nakročeno. „V každé městské části jsou kluby důchodců, kde udržují společenský život,“ řekla Draholová.

Pomáhají centra

Například v Brně-střed funguje vedle klubů důchodců i denní centrum pro staré v domě s pečovatelskou službou v Lipové. „Rodina tam ráno nechá babičku a večer si ji vyzvedne. Přitom je o ni postaráno, může jezdit na výlety, účastnit se akcí i využít velkou zahradu,“ uvedl starosta městské části Libor Šťástka.

Klub důchodců v Bosonohách se navíc aktivně zapojuje do dění v městské části. „Pomáhá nám třeba organizovat den matek,“ pochvalovala si bosonožská místostarostka Drahomíra Medová.

Klub důchodců založili loni i v Knihovně Jiřího Mahena. „Už rok se tam schází každý čtvrtek takřka třicet členů. Kromě literatury jim nabízíme i exkurze, přednášky či dílny,“ uvedla ředitelka knihovny Libuše Nivnická.

Podle sociologa Ladislava Rabušice je ovšem třeba změnit vnímání starých u lidí z jejich okolí. ,,Společnost se přizpůsobuje nárůstu množství starých lidí pouze pozvolna. Stárnutí je stále vnímáno negativně,“ řekl Rabušic.

Nepřítel důchodců? Vlastní rodina

Představitelé Brna sice chystají projekt, jak zapojit staré lidi více do života města, v současnosti ovšem musí často řešit i jejich problémy, které jim způsobuje vlastní rodina. Množí se totiž případy, kdy právě rodina své starší příbuzné týrá.

I když se podobné případy podaří sociálním pracovníkům odhalit, nastává další problém. „Chybí nám dům kde bychom mohli týrané v největší tísni ubytovat,“ upozornil předseda sociální a zdravotní komise brněnské rady Miloslav Humpolíček. V podobném zařízení by podle něj mohli jeho pracovníci týrané důchodce nejen na nezbytně dlouhou dobu ubytovat, ale také je tam lépe chránit. „Jednoduše v nich lze zakázat příbuzným návštěvy. Nebo alespoň těm, kteří se na trýznění podílejí,“ řekl Humpolíček. Na stavbu podobného domu ale zatím Brno nemá peníze.

O týrání mlčí

Právě proto, že nemají kam jít, staří lidé většinou o špatném chování své rodiny mlčí. „Bojí se, aby neskončili na ulici, když je rodina vyloučí. O množství případů se tak dovídáme, až když jejich sousedé naznačí, že mají problémy,“ řekl Humpolíček.

V drtivé většině takových situací podle něj neničí život starým lidem jejich děti, ale vnuci. „V Králově Poli, kde působím jako místostarosta, máme dva podobné případy. Oba mají na svědomí právě vnuci,“ tvrdí Humpolíček.

Kolik důchodců v Brně musí snést utlačovaní od vlastní rodiny, není jasné. „Neexistuje centrální přehled o takových případech. Řeší je totiž jednotlivé městské části,“ uvedl Humpolíček.

Přesná čísla nemají ani brněnští strážníci. „Občas vyjíždíme k případům, kdy děti či vnuci napadnou rodiče či prarodiče. Je to ale méně časté, než třeba partnerské rozepře,“ upozornil mluvčí městské policie Zdeněk Novák.

Hlavním důvodem týrání starých lidí vlastními příbuznými bývají peníze. „Mladí jim vezmou celý důchod a pak nekoupí ani jídlo. Nebo naopak neplatí nájem ve společném bydlení,“ podotkl Humpolíček.

Předseda klubu důchodců v brněnských Kohoutovicích Lumír Uher říká:

V klubu jsme hráli i Jacksona

Brno /ROZHOVOR/ - Sedět doma a koukat na televizi už důchodci v současné době nemusí. Kluby důchodců, které jsou v téměř každé brněnské městské části, nabízí svým členům nejrůznější vyžití. ,,Starší lidé si mohou přijít do klubu popovídat s vrstevníky a trochu se zabavit,“ vysvětluje poslání těchto zařízení předseda klubu důchodců v brněnských Kohoutovicích Lumír Uher.


Jak často se scházíte?
O prázdninách klub nefunguje. Přes rok máme ale program každý den. Navíc občas ještě jezdíme na výlety po České republice nebo chodíme do divadla.

Co v klubu děláte?
V pondělí odpoledne hrajeme společenské hry. Zájemci chodí do kroužku country tanců. Každý týden si také lidé mohou přijít zacvičit. Jednu středu v měsíci pořádáme odpoledne s reprodukovanou hudbou. Když například zemřel zpěvák Michael Jackson, jedno odpoledne jsme věnovali jeho hudbě.

Kolik chodí do klubu lidí a v jakém věku?
Náš klub má asi sto šedesát aktivních členů. Zájemci k nám mohou začít chodit, když jsou v důchodu. Jak dlouho zůstanou, ale nijak neomezujeme. Máme tu i několik členů, kterým je přes osmdesát let. Nedávno jsme se loučili s členkou z výboru, který klub důchodců řídí. Odcházela ve dvaaosmdesáti letech. V klubu ale zůstala a bude nás i nadále navštěvovat.

Platíte si provoz klubu sami?
V Kohoutovicích jsou dva takové kluby, které dostávají dohromady od radnice sedmdesát tisíc ročně. Peníze si pak mezi sebou dělíme podle počtu členů. Snažíme se ale, aby radnice platila méně než polovinu z toho, co přes rok utratíme. Členové klubu navíc platí poplatek padesát korun ročně a například vstupné si při výletech platíme sami. Máme na něm sice slevy, ale pokud je provozovatelem soukromník, většinou platíme plnou cenu.