Že je o soutěž zájem, je jasné už od příchodu k výstavišti. Casting sice začíná už v devět hodin ráno, ještě po jedenácté se ale před vchodem do kongresového centra tísní stovky lidí. Těší se až předvedou své umění. „Většinou chtějí zpívat nebo tančit. Je tu ale také spousta lidí, kteří se chtějí jen předvést,“ rozhlíží se po davu jeden z organizátorů soutěže Marek Winkler.

Kvůli velkému počtu zájemců čekají někteří lidé na své vystoupení desítky minut. „Každý se totiž musí nejdřív zaregistrovat, pak přejde do čekárny a až když na něho dojde řada, tak předstoupí před porotu. Snažíme se to mít rozdělené tak, aby jedna porota hodnotila třeba zpěváky, další tanečníky, a tak dál. Často tím ale musíme míchat. Kvůli větší plynulosti,“ vysvětluje princip castingu Winkler.

Že mají lidem zájem především o hudbu a zpěv, dokazuje už pohled do čekárny. Spousta lidí v ruce nervózně drží cédéčko se svým zpěvem, další hrají na kytaru nebo na housle. „Já jsem teď skončila. Zpívala jsem,“ sotva pípne asi padesátiletá paní, která vychází ze studia C. Víc o svém vystoupení ani o dojmu z něj říct nechce a raději rychle mizí v davu.

Mnohem sdílnější je čtveřice mladíků, která z toho samého studia vychází krátce po ní. „Jsme heavy metalová skupina z Jablůnkova, jmenujeme se Witch Hammer a přišli jsme sem předvést, co umíme. Myslím, že podobných kapel tady moc není, takže snad máme šanci postoupit dál,“ doufá zpěvák Jan Šotkovský.

Blonďatý kytarista Petr Caputa ale záhy přiznává, že úspěch není to hlavní, proč do Brna přijeli. „Kapely jako my totiž nemají moc možností dostat se do rádia nebo do televize. Tohle je pro nás šance, jak se trochu zviditelnit,“ vysvětluje pohnutky, které skupinu vedly k účasti v soutěži.

Tréma soutěžících

Kapela poté odchází hledat občerstvení a při tom ji sleduje několik závistivých očí. Spousta lidí by totiž evidentně nejraději už byla na místě mladíků z Beskyd a měla své vystoupení za sebou. Nervozita je na mnoha soutěžících vidět na první pohled. Někdo ji řeší opakováním svých kousků nebo gymnastickou rozcvičkou, jiní sedí a neklidně žmoulají různé pomůcky k svému programu.

Vzdát to ale nechce nikdo. „Když už jsem tady, tak to aspoň zkusím. Za to nic nedám. Přinejhorším mne nevezmou,“ usmívá se například šestnáctiletý Milan Hnízdil z Prostějova.

Tři roky hraje florbal a do Brna přijel předvést, jaká kouzla s florbalkou a děrovaným míčkem umí. „Asi půl roku dělám florbalový freestyle, mám na to i speciální hůl. Je sice pravda, že u nás v týmu je spousta kluků, kteří to umí líp, ale stejně to chci zkusit. Třeba to vyjde,“ dodává a předvádí několik triků.

Nevadí mu ani to, že už je na výstavišti tři hodiny a pořád ještě se nedostal na řadu. „Co se dá dělat. Musím prostě čekat,“ říká klidně a nesměle si poupravuje brýle.

Spolu s ním čekají i stovky jeho konkurentů. A čekat budou ještě několik týdnů. Castingy jsou totiž v Česku a na Slovensku každou sobotu až do konce května. Teprve po jejich skončení bude jasné, kdo postoupí před hlavní porotu a bude se moci za pozornosti televizních kamer poprat o svou trošku slávy.