Společně si vyzkoušeli, jak se kráva upravuje. Dostali do rukou holicí strojek, hřeben i fén, což bylo právě pro Lucku Borhyovou velké překvapení. Na stánku Českomoravské společnosti chovatelů dostali barevné ušní známky se svými jmény a pak se společně s kravičkami vyfotili v předváděcí aréně. Do kotce s unikátními telátky trojčátky se odhodlal nejen Martin Kraus, ale i Olga Lounová. Telátka dostala jména Božka, Marta a Mirek. Martinovi se líbily tak moc, že byl odhodlaný je pustit.

Součástí doprovodného programu Národní výstavy myslivosti jsou přitom oslavy stého výročí založení Českomoravské myslivecké jednoty. „Při této příležitosti jsme s partnery připravili výstavu unikátních českých a slovenských trofejí od roku 1923 a mistrovství Evropy ve vábení jelenů,“ informoval za Veletrhy Brno Petr Maliňák.

Fotogalerie: Národní výstavu hospodářských zvířat na brněnském výstavišti navštívily také známé osobnosti

Podívali se také na prasata, která se po výstavě už do velkochovů vrátit nemůžou, protože by tam mohla zavléct lidské nemoci. Pozornosti neunikly ani ovečky s jehňátky. Další kroky vedly k venkovní koňské aréně, na které je postaven mountain trail, stezka plná překážek. A na koních si ji vyzkoušel jak zkušený jezdec Martin Kraus, tak i Olga Lounová, která nevynechá jedinou příležitost si vyzkoušet cokoliv nového. Lucii Borhyovou na koni zastoupila její dcera.

V pavilonu F všechny zaujal koňský program, a to jak v malé kruhové ohradě, tak ve velké aréně. Další zajímavostí byla včelařská část včetně ukázky živých včel v proskleném úlu.

Pavilon G1 pak uchvátil krásnou expozicí Českomoravské myslivecké jednoty, kde se nachází více než sto dvacet trofejí a také živý raroh velký, kterého ze svých spárů nechtěl pustit Martin Kraus. Tento dravec je ohrožený druh z čeledi sokolovitých s rozpětím křídel až sto dvaceti centimetrů.

Lucie Borhyová sama hospodářské zkušenosti nemá a ke větším zvířatům má respekt, zvlášť ke koním. „Koně miluju, jsou to nádherná zvířata, ale mám z nich respekt. Vlastně mám obavy, že kůň pozná, že se bojím a bude si dělat, co chce. Takže si na koně ráda sednu, ale vůbec ne s ledovým klidem,“ říká Lucka a zároveň dodává: „Je to pro mě dnes velký zážitek, dozvěděla jsem se spoustu zajímavostí.“ Sama má doma pejska, v podstatě žila od malička mezi pejsky a život bez nich si neumí představit. Děda měl kočky a choval králíky, ale k větším zvířatům se nikdy nedostala.

Martin Kraus se naopak nebojí ničeho, je z venkova a na koni jezdí od pěti let. „Jako děti jsme si hráli na kovboje a jezdil jsem na poníkovi bez sedla, protože jsem ho neuměl nauzdit, měl jsem super dětství,“ popisuje své jezdecké začátky.

Momentálně mají na farmě pětapadesát koní a také dva psy a tři kočky. „Kdysi choval táta i prasata, ale ty už nemáme,“ říká Martin Kraus, který neodolal a šel si pochovat i malé jehňátko.

Všechny své děti vede k lásce ke zvířatům a přírodě, ale zároveň i k práci na hospodářství. „Děti si staví bunkry v lese, umí se postavit k práci, jsou houževnaté a mám pocit, že nejsou o nic ochuzené,“ dodává. Přidává také příhody z dětství, kdy ještě chovali prasátka: „Když měl brácha asi pět let, tak se ho ptali, co dělá tatínek, a protože znal právě ten život prasat, tak odpověděl, že tatínek je kaňour a maminka je svině.“

Olga Lounová je z výstavy nadšená: „Nejen pro ty, co se zabývají chovem zvířat nebo myslivostí, ale také pro děti, které už nemají tolik možností vidět zvířata na vlastní oči. Více než tisíc zvířat je nejen pro děti obrovským lákadlem,“ říká Olga, která na výstavu přišla i s malou dcerkou, která se neustále usmívala. „I v pavilonu myslivosti je skvělé, když děti vidí lesní zvířata, byť jsou vycpaná, ale vidět je v přírodě se jen tak nepodaří. Možná si i díky tomu, že je tady uvidí, najdou ke zvířatům lepší vztah, “ dodává Olga a zároveň si hraje s malou dcerkou.

Pochází z malého města, v podstatě z vesnice, tak má k přírodě a zvířatům blízko a nebojí se jich, respekt však má. „Jak je ten život krátký, tak se snažím vyzkoušet všechno, co se mi naskytne. Nejsem ráda divák, jsem ráda účastník, takže když si můžu sednout na koně nebo si pohladit telátko, tak to samozřejmě udělám,“ zní z úst stále usměvavé maminky Olgy Lounové.

DITA BRANČÍKOVÁ