„Pal!“ „Pozor, ustupujeme!“ „Zbraň připravit!“ ozývá se pod Špilberkem. Nerovné bitvě pětašedesáti rakouských vojáků s pětaosmdesáti Švédy tentokrát přihlíží asi dvě tisícovky diváků. Mezi vojáky i publikem zkušeně kličkuje asi pětadvacet markytánek, podávají vodu a pomáhají raněným.

„Pozor, jsou na vás zezadu,“ radí přihlížejí klučina obráncům Brna. „Hele, tam dou ojáci, za kežem,“ diví se malý chlapec, který bitvu sleduje z tatínkovy náruče.

Najednou se před branami hradu strhne konflikt. „To se nedá vyhrát!,“ křičí jeden z obránců a dává se na útěk. Zbabělého zběha okamžitě někdo zastřelí.

Po hodinové bitvě to s Brňany vypadá špatně, švédská přesila je stále blíže hradu. Nakonec se však ozývá jásot. „Brno se ubránilo,“ křičí vojáci a mávají čepicemi.

Ke slovu se dostávají markytánky. „Jdem uklízet,“ ozývá se mezi dívkami, které okamžitě vytahují igelitové sáčky a jdou sbírat „munici“. Vojska po sobě totiž střílela papírovými náboji, jejichž zbytky se válí po celém parku.

„Já byl šestkrát mrtvej,“ popisuje jeden z rakouských vojáků své přítelkyni. Kousek od něj se hádají dva malí chlapci. „Mají to nakreslený, to není pravá krev, já to viděl,“ trvá na svém jeden z nich.

Po chvíli se za sebe řadí vojska obou armád a vydávají se na pochod městem. Jejich rázné kroky vedou do kostela svatého Jakuba, kde je pohřben velitel Louis Raduit de Souches. Díky jeho strategii se tehdy Brno náporu osmadvaceti tisíc Švédů pod vedením generála Lennarta Torstensona ubránilo. „Čest člověku, který, ač jiné národnosti a jiného vyznání, bránil domovy našich předků,“ zazní z úst velitele dnešního rakouského vojska u náhrobku, kam vojáci pokládají věnec květin.

Na bitvě se podílelo patnáct šermířských skupin nejen z Brna. „Letos jsme nechali bitvě živelnost, předem jsme nic nenacvičovali a nechali jsme vše na vojácích. Jenom jsme je rozdělili na dvě vojska,“ poodhaluje zákulisí bitvy Radim Dufek z brněnské skupiny historického šermu REX. „Myslím, že vojáci obstáli, i když to musí posoudit hlavně diváci,“ zakončuje šermíř.