Brněnský dopravní podnik totiž slavil hned dvě výročí. 110 let od doby, kdy v Brně vyjely první elektrické tramvaje a 80 let ode dne, kdy Brňané začali v ulicích pravidelně potkávat městské autobusy. Vedení dopravního podniku se proto rozhodlo zavzpomínat, vytáhnout historické stroje z vozoven a nechat zájemce, aby se jimi svezli. Při akci nazvané Dopravní nostalgie.

Vzpomínání sice začíná už ráno, kdy z brněnského hlavního vlakového nádraží vyjíždí parní vlak, to hlavní však přichází krátce před polednem. Brněnský dopravní podnik totiž od jedenácti hodin vládne náměstí Svobody. Do centra Brna přijíždí nejen historické tramvaje a autobusy, ale hlavně koněspřežná tramvaj. Právě ta ihned uchvátí většinu lidí, kteří jsou na náměstí.

Jen málokdo kolem ní dokáže projít bez povšimnutí. „Jéé, mami hele, koníčci. Svezeme se…,“ žadoní například asi pětiletý chlapeček a za chvíli se mu podaří maminku umluvit. „Je tam ještě místo?,“ zjišťuje žena a za moment už sedí i se synem v brněnské „koňce“.

Někteří děti koňům nemohou odolat a chtějí se na nich svézt. A nebo se na ně aspoň posadit. Kočímu ani průvodčímu to nevadí, a tak se za chvíli na hřbetech zvířat střídají děti jako na běžícím pásu. „Já chci taky,“ prosí malá holčička a ukazuje na předškolní dítko, které na koni šťastně pózuje fotografujícím rodičům.

Přestože většina lidí je zvířaty naprosto uchvácená a nemyslí na čas, najdou se i tací, kteří zůstávají pevně přikovaní k realitě. „Jak to, že ještě nejedete? Vždyť už jste měli být dávno pryč?!“ rozčiluje se starší žena, která si zjevně ani o víkendu nedokáže oddechnout od každodenního shonu. „Vždyť vidíte, že tam stojí dispečink. Asi se něco děje,“ vysvětluje průvodčí. Vzápětí se však auto rozjíždí a na svou trasu tak může vyjet i koňmi tažený vůz.

Pozornost mnoha lidí se tak může přesunout na další stařičké krasavce. Velkou pozornost strhává například parní tramvaj. „Vidíš ji? Honem to vyfoť,“ nabádá například jedna starší paní svou asi dvacetiletou vnučku. Ta neváhá ani na okamžik a spoušť fotoaparátu cvaká. Záhy se k ní přidávají další lidé a parní vůz se ocitá v obležení.

Stěžovat si nemohou ale ani řidiči ostatních vozů. Sotva dojedou do počáteční stanice, už mají „na palubě“ plno lidí. Někteří dokonce ještě dřív. „Vyjíždíme až z náměstí Svobody, ale už teď máme plno. A to jsme teprve v Masarykově ulici,“ vykládá řidič historické tramvaje Aleš Živný a čeká, až z náměstí odjede jiný vůz dopravního podniku a uvolní mu cestu do stanice.

Za okny tramvaje je přitom vidět plno dětí s rodinami a prázdná místa se hledají jen stěží. „Některé rodiny sem dokonce chodí každý rok. Vždycky nás poznají a povídají si s námi. A my jen koukáme, jak jim děti za poslední rok vyrostly,“ směje se Živný a nastupuje do tramvaje.

Je totiž čas vyrazit. Nejen na projížďku městem, ale i na pomyslnou cestu zpět do minulosti. Vrátit se díky různým historickým vozům aspoň o pár let. A aspoň na chvíli. Na další cestu časem si totiž Brňané musí zase chvíli počkat.