Anetka Bařenicová sedí u stolečku s pastelkami a vytleskává spolu s blonďatou strážnicí Petrou Kubišovou labiky slova Za - sta - ve - ní. "Slyšíš, jsou čtyři. Stejně jako rohů, které jsou na značce zákaz zastavení," usmívá se žena, která si kvůli horku vysvlékla sako z uniformy. Loď se blíží k molu zastávky Hrad Veveří. Deset dětí, které seděly vedle Petry Kubišové a její kolegyně Hany Sumcové, sbírá odměny za správné vyplnění tajenky, vybarvené obrázky dopravních značek nebo za rozeznání deseti rozdílů na obrázku s cyklisty.

Na palubu přichází nová "várka" dětí. Jejich rodiče si pletou ženy v bílých košilých a modrým šátkem se stevardkami a chtějí jim zaplatit lístek. "Nám ne. Tam je pokladna. Ale pošlete nám sem vaše děti. Máme pro ně přichystané hry," lákají dobře upravené ženy.

Dospělí míří na střechu, tam si můžou brněnskou přehradu užít. Alespoň nevidí na zelené sinice, které už začínají v přehradě přebírat vládu. Děti zůstávají v kajutě.

"Já jsem z Mijavy", chlubí se Samko Kňašský ze Slovenska. Ihned si vezme modrou pastelku a vymaluje značku s přikázaným směrem jízdy. Jeho dvanáctiletá nová kamarádka Andrea Zdražilová, přemýšlí nad tajenkou. Nemůže přijít na to, kde nemůže jezdit s kolem. "Na dálnici," raduje se, když po nápovědě přijde na poslední slovo. Když jí potom strážnice předávají klíčenku, podívá se smutně na obrázek s namalovovanou jehlou v parku. "Nedávno jsem viděla pána, který ji odhodil na dětském hřišti. Nechala jsem ji tam ležet. Doufám, že neměla žloutenku," zamýšlí se Andrea.

Loď na brněské přehradě se strážníky, kteří učí děti jak se chovat na silnicích vyplouvá od brněnského přístaviště až do osmnáctého srpna každou sobotu. V deset hodin ráno, v jednu odpoledne a ve čtyři hodiny v v podvečer.