Její navržená lávka by měla stát v místě té staré. Lidé tudy totiž často chodí na výlety. „Právě v místě staré lávky je zvuková rozmanitost největší. Když jsem na ní stála poprvé, nahrávala jsem vše na kameru a mikrofony. Z té rozmanitosti zvuků jsem byla nadšená," popisuje Buryová. Na nápad nové rezonující lávky přišla se svou spolužačkou Karolínou Melichárkovou.

Lávka přes maloměřické nákladní nádraží v Brně by mohla být především zážitek pro procházející. „Často se uprostřed lávky zastavují, koukají na kolejiště a poslouchají. Nová lávka by perfektně reagovala na místo a zvukovou zátěž," slibuje si čtyřiadvacetiletá studentka.

Projekt využívá systému Echosound. „Zvuk je mechanickým vlněním v látkovém prostředí. Pokud je tedy struna naladěna na stejný tón jako vydaný zvuk, pak má tendenci se rozpohybovat a rozeznít," přibližuje studentka. Na stejném mechanismu by fungovala celá lávka.

Tvořila by ji ocelová lana. Znějící lanová struktura se vpravuje do nosných prvků mostu. Ocelová lana mezi vazníky se rozeznívají na základě reálných zvuků o různých tónech. „Reagují například na brzdění vlaků nebo skřípění výhybek. Jsou laděna tak, aby dohromady zněla melodicky. Vytváří celek v jednom místě," říká Buryová.

Nosné prvky mostu jsou inspirované hudebními luky. „Jde o jednostrunný nástroj, rozšířený především v subsaharské Africe a v minulosti i v Jižní Americe. Má zajímavý zvuk," doplňuje studentka.

Celý návrh vznikl jako školní práce a podle Buryové tak také skončí. „Možná je to škoda. Stavbě rezonující lávky v Maloměřicích bych se nebránila, ale takové ambice si zatím nedělám," směje se budoucí architektka.

Další návrhy lávek studentka neplánuje. „Projekty se zvukem nevylučuji. Díky tomuto jsem získala nové zkušenosti," pochvaluje si dívka, která jarní semestr tráví v portugalském Lisabonu. Tam se inspiruje slavnými secesními stavbami.