Žena, která pracuje jako účetní, musela projít pohovorem a psychologickými testy. „Ze začátku jsem chodila do nemocnice dvakrát týdně, teď se snažím přijít alespoň jednou," říká.

Právě pravidelná docházka je důležitá. „S pacienty už si často domlouvám i schůzky. Sami mě vyhledávají. Někdy spolu jdeme na procházku, jindy zamíříme do výtvarné dílny, aby lidé nemuseli být pořád na pokoji," popisuje náplň své práce. Patří k sedmi dobrovolníkům, kteří se pohybují na lůžkovém oddělení. Dalších deset se jich setkává s ambulantními pacienty.

Velkou motivací pro ni byla léčba jejího otce. „Viděla jsem, jakou má radost, když jsem za ním přišla na návštěvu. V ústavu se ale léčí lidé z celé republiky a rodina je proto nemůže navštěvovat tak často," upozorňuje žena, která doufá, že ji dobrovolnictví bude bavit i dál. „Neuvěřitelně krásná a posilující je reakce nemocných lidí. Když mi řeknou, že jsou rádi, že jsem přišla, že je jim se mnou dobře," dodává.

Za deset let se v onkologickém ústavu vystřídala téměř stovka dobrovolníků. „Ročně se chce zapojit asi dvacet lidí. Ne všechny ale psycholog pro tuto práci doporučí. Zůstane jich asi polovina. Je důležité, aby si člověk neřešil s nemocnými své vlastní problémy. Musí mít také čistý trestní rejstřík a věk alespoň osmnáct let," vyjmenovala koordinátorka dobrovolníků Jana Křížová.

V nemocnici může pracovat maximálně pětadvacet dobrovolníků. „Zájemci se na nás mohou obrátit. S každým z nich se setkáme a probereme podrobnosti, které ta práce obnáší," dodala Křížová.