V čele průvodu jedou dvě ženy na koních. Hned za nimi si vykračuje chasa v krojích. První žena nese věnec z obilných klasů, který zdobí květy máků a chrp. Za ní jdou dívky s hráběmi.

„Dožínky jsou hlavně oslavou toho, že se už sklidilo obilí," vysvětluje šestadvacetiletá Hana Leblochová. Na sobě má pracovní kroj z Podluží. V lehké bílé halence je jí trochu zima. Po šátkem má na čele umělý příčesek spletený do drobných copánků. „Dřív to byl tradiční účes, ale takto je to mnohem rychlejší," vysvětluje Leblochová.

Za ní jdou její kolegyně. Ty už na sobě mají slavnostní kroje. Jsou mnohem honosnější, s bílými krajkami, malovanými stuhami a flirty.

Jiné tradiční oblečení mají ženy z Ratíškovic. „Ten můj je poskládaný ze starších kousků. Jsou i padesát let staré a po babičce," vzpomíná Dana Mokrá z folklórního souboru Ženušky Ratíškovice. Na sobě má modrou sukni ke kolenům a na hlavě bílý šátek. „Mám kordulku, to je taková vesta. Jupka je něco jako svrchní kabátek. Rubáš je zase spodnička," vysvětluje lidové názvy Mokrá, která lidové kroje i šije.

Průvod ve kterém jdou mažoretky, dechová hudba, bryčky a traktory směřuje z Žerotínova náměstí na náměstí Svobody. Tam lidé v krojích tančí a zpívají. Nakonec zamíří na Mendlovo náměstí, kde je dožínkový jarmark.