„Snažím se trochu vyčistit dno, aby to tady bylo bezpečnější. Vlézt do řeky je totiž o strach,“ vykládá Svoboda a ukazuje na zrezivělou kosu. Pravidelně už léta zbavuje řeku předmětů, které do vody zahazují jiní lidé.

Za šest let, kdy v Obřanech žije, už z vody vytáhl spoustu věcí. Většinu jich přinášejí jarní záplavy. „Nejvíc tady je skleněných střepů. Pokaždé, když sáhnete do vody, abyste něco vytáhli, nějaký střep najdete,“ tvrdí a ukazuje zbytky láhve. Kromě různých odpadů našel i mnoho zajímavých předmětů.

Nejvíc problémů zažil chatař s kusem pozinkovaného plechu. „Asi pětadvacet centimetrů pod vodou byly dvě hrany. Proto jsem si původně myslel, že jde o dva plechy. Kdyby tam někdo plaval, mohl se o ně ošklivě pořezat,“ říká Svoboda. Plát dostával z vody pět let. „Zkoušel jsem to autem, ale utrhl jsem očko na vozidle. Nakonec jsem plech přivázal ke dvěma stromům na břehu a potom jsem ho podrýval a tak dlouho s ním kýval, až se mi ho konečně podařilo uvolnit,“ líčí Svoboda.
Pozinkovaný plech není poslední nebezpečný předmět, který našel. „Vylovil jsem i kotvu. Ze dna koukala jen její špice. Kdyby tam někdo šel, mohl si prorazit nohu,“ uvažuje Svoboda a ukazuje ostrý hrot.

Jeho nejzajímavějším nálezem je patrně halapartna. Škoda, že je hodně zrezivělá, ale i tak z ní mám radost,“ chlubí se chatař. On sám ji za svůj nejlepší nález nepovažuje. „Nemůžu říct, že by některá z věcí, které jsem našel, byla nejzajímavější. Po záplavách jsem vylovil třeba volant z prvních autobusů, kolo od nějakého kočáru nebo tranzistoráky. Vystavený mám i starý otvírák na konzervy,“ popisuje své nálezy Svoboda.

Jestli a jak dlouho bude pokračovat v čištění dna, neví. „Přece jen už nejsem nejmladší. A stát tři nebo čtyři hodiny po pás ve studené řece už pro mě není,“ uzavírá chatař.

JAN NĚMEC