Na věžním ochozu kostela Nanebevzetí Panny Marie se prochází moderátor a představuje návštěvníkům nabídku restaurací. „Na letošní Slavnosti chřestu a vína bylo přivezeno šest set kilogramů chřestu! Restaurace Vegetime nabízí třeba tradiční rizoto se zeleným chřestem, žampiony a ovesným mlékem. Nezapomeňte, že tu nemáme jen vinařství, ale několik pivovarů,“ ozývá se z reproduktorů hlas, který za chvíli přehluší kostelní zvon.

V poledne u stolu pod kostelní zdí sedí dvě dvojice. Užívají toho, že neprší a vychutnávají chřest v těstíčku. „Líbí se nám tady. Na akce jsme vyráželi, dokud to šlo a jestli to skrz pandemii půjde, budeme vyrážet zase,“ usměje se Radomír Hubatka a namočí špičku chřestu do dipu.

S manželkou a přáteli za specialitami přijeli z Jevišovic na Znojemsku. „Třeba loni jsme byli v Brně na Veveří na slavnostech uzeného, to pro nás byla poslední akce před koronou,“ doplňuje Ruda Valášek.

Smažený je nejlepší

Hubatka přitaká a napije se vína. „Uzené je lepší než tahle zelenina,“ směje se.

Čtveřice přátel se spokojeně usmívá nad sklenkami s vínem i kelímky s limonádou. „Nejlepší je smažený chřest, který je na kousky,“ doplňuje Marie Valášková a ukazuje směrem k stánku, u kterého se tvoří fronta.

Moderátora na kostelní věži vystřídá mladá zpěvačka Anežka Binková a udeří do strun kytary. Náměstí rozezní první tóny písně a prodavačka za pultem s domácími koláči začne pokyvovat hlavou do rytmu.

Zatažené nebe se postupně projasňuje a sluneční paprsky se odráží na vitríně s dezerty restaurace Amande. Oči příchozích zaujme krémově bílý zákusek, který zdobí jahodový prach a špička chřestu. „Je to náš klasický mandlový dort, ale nahoře je chřest marinovaný v medu,“ popisuje hnědovlasý muž, když obaluje nožičky zeleného chřestu ve slanině.

Po mandlovém dezertu už pokukuje vysoká blondýnka v červené mikině. „Pocházíme z Hustopečí, to je krajina mandlí. A přivezli jsme je i sem do Ivančic,“ směje se další ze zaměstnanců restaurace. U stánku se tvoří několikametrová fronta.

Po sazenicích se zaprášilo

V nedalekém stánku prodávají Katka Machálková a Pavel Fischer sazenice chřestu. Zbývají poslední tři. „Tady už máme jen slimáky, kdyby někdo chtěl. Ale ten je za příplatek,“ žertuje prodejce.

Po sazenicích se jen zaprášilo, všichni kupující počítají s tím, že se na úrodu nemůžou těšit dřív než za tři roky. „Rozdáváme i návod. Tento rok ještě nevyroste, příští rok taky ne, ale ten další už se sklízet dá,“ ukazuje Fisher.

Na slavnosti přijeli z vedlejších Moravských Bránic. „Pěstování chřestu v okolí Ivančic bývalo tradiční, dnes už vymizelo. A my bychom chtěli, aby se to vrátilo,“ usmívá se Machálková.