Podle městského soudu se prokázalo, že obraz náleží církvi, nikoliv státu. Rozhodnutí je pravomocné. Lze proti němu podat pouze dovolání k Nejvyššímu soudu, které ale nemá odkladný účinek. Podle systému InfoSoud dosud nikdo dovolání nepodal.

Ode dne doručení rozsudku běží pro vydání obrazu lhůta 30 dní. Zatím církev dílo nepřevzala.

Na obraz si dělala nárok farnost Veverská Bítýška. S návratem obrazu do kostelíka u hradu Veveří, kde nyní visí reprodukce, se ale podle dřívějšího vyjádření faráře Marka Hlávky nepočítalo. Nejsou tam vhodné bezpečnostní ani klimatické podmínky. Církev ale chtěla, aby obraz zůstal vystaven a byl přístupný lidem, kteří se u něj chtějí modlit nebo rozjímat.

„Zobrazení matky s dítětem navozuje v přirozené rovině pocit pohody, štěstí, důvěry a naděje. Zobrazení Madony, tedy Matky Boží s malým Ježíšem, je navíc výrazem vnitřní plnosti, štěstí a radosti pramenící ze setkání člověka s Bohem, pramenící z víry," uvedl k obrazu brněnský biskup Vojtěch Cikrle.

Madona z Veveří vznikla patrně před rokem 1350 a je připisována malíři z okruhu Mistra vyšebrodského oltáře. Do roku 1938 zdobila kostelík, který plnil ve středověku funkci farního chrámu pro osadu u zeměpanského hradu a širší okolí. Poté se v souvislosti s politickými událostmi postupně ocitl v držení Ředitelství státních lesů a statků v Rosicích, ministerstva zemědělství a lesního hospodářství. V roce 1958 jej získala Národní galerie v Praze.

Galerie u soudů uváděla, že obraz nespadá pod zákon o restitucích, protože byl ve vlastnictví státu již před rokem 1948. Církev argumentovala tím, že neexistuje od poloviny 18. století do roku 1958 dokument, podle kterého by o toto dílo přišla. Soudy se postavily na stranu církve.