„Akorát, že tohle není přesně ona. Ta opravdická už umřela,“ upřesní šestiletý Ondra Dokulil, který se na sobotní Dne Marie Terezie přišel podívat i s rodiči.

Návštěva skutečné císařovny, kterou slavnost na Špilberku připomíná, se odehrála před dvěma sty šedesáti lety. Kdy přesně nakonec Marie Terezie skonala, si sice Ondra netroufá odhadnout. Program, který se k potěše její náhradnice i obyčejných návštěvníků na velkém hradním nádvoří odbývá, se mu ale líbí i tak. „Nejvíc se těším na bitvu,“ září Ondra.

Právě teď se ale císařovna nechává bavit soubojem dvou kavalírů. Šermíři bojují o červený šátek španělské krasavice, nakonec ale košem dostanou stejně oba dva. A své umění panovnici v doprovodu jejího chotě Františka Lotrinského a několika dvorních dam postupně předvádí i hudebníci, divadelníci, pruská a rakouská armáda.

„Všechny role samozřejmě sehrávají členové z různých skupin, které mají k historii blízko. Myslím, že je nás tu kolem šedesáti,“ vysvětluje Petr Pazdera. Ve všední den sice pracuje v oddělení ostrahy Muzea města Brna. Teď ale střeží bezpečí panovnice jako mušketýr šestadvacátého pruského pluku.

A zatímco řadoví vojáci lenoší ve stínu hradních zdí, ženy v sukních a vojenských kabátcích připravují vojsku jídlo. „Vaříme, zašíváme. Staráme se o všechno, co je v táboře potřeba. Nedá se nic dělat,“ směje se dívka v roli markytánky.

Po poledni se suita panovnice vydává na hradby, aby podle tradice pozdravila obyvatele města. A zatímco kolem vznešeného páru třeskají blesky fotoaparátů, představitelka arcivévodkyně rakouské a královny uherské a české si i před třicetistupnové vedro v těžkém kostýmu a bílé paruce zachovává důstojnou tvář. Je vidět, že Jitka Trnkalová Marii Terezii nepředstavuje poprvé. „Už vím, do čeho jdu. A myslím, že i to panování bych zvládla,“ usměje se panovnice.