Současná hospodářská recese navíc naplno obnažuje, jaké „otroky bez práv“ si mnohé české firmy ze zahraničních pracovníků udělaly.

Stejně tak se ukazuje, jak silně xenofobní a nesnášenlivý český národ je. Kdyby se podobně nějaký zaměstnavatel zachoval vůči českým pracovníkům, přinejmenším by se ozvaly odbory. Nebo by majitele firmy ostatní Češi odsoudili. Když vyhodí Mongola, Vietnamce nebo Ukrajince, nikomu to nevadí. A každý druhý si navíc přidá: Táhněte domů.

Jenže si neuvědomuje dvě věci: mnozí cizinci bez práce v Brně zůstanou. A jak se asi mají živit? Přidají se k těm krajanům, kteří si vydělávají nezákonně. To je první důvod, proč by měli být Češi rádi, že zdejší firmy cizincům práci dávají.

A ten druhý je ještě prozaičtější. Pokud se má česká ekonomika posunout mezi ty nejvyspělejší, kam tradicí z devatenáctého a první poloviny dvacátého století patří, bez levné pracovní síly ze zahraničí to nepůjde. I když někdy bude většina Čechů patřit k vyšší střední třídě, musí někdo dál řídit autobusy, pracovat v továrnách, prodávat v supermarketech. A studenti všechny firmy nevytrhnou.

Podobně to funguje i v jiných bohatých zemích. V Saúdské Arábii většinu manuální práce zastávají Indové nebo Pákistánci, v Londýně za volantem autobusu sedí prakticky jen přistěhovalci z Afriky. Bez těchto pracujících by si mnoho lidí kapitalistického luxusu neužívalo…