Holka je jehla, pohanka představuje muchomůrku a čerstvý znamená tvrdý chléb. „Existuje asi třicet slov, které mají podobnou výslovnost, ale jiný význam. Jsou i vtipnější, třeba hovorové české slovo šukat je v ukrajinštině výrazem pro hledat. Nebo české urazit znamená překvapit," nastiňuje Anastasiia Kolomiiets, která je autorkou hádanek. Pochází z těžce ostřelovaného Charkova a v Brně studuje francouzštinu na Masarykově univerzitě.

Asi sedmdesát Ukrajinců se střetává v neděli odpoledne v brněnském divadle Husa na provázku. Organizátorka Viktoriia Ihnatova si klade za cíl krajanům město představit a poskytnout o něm základní informace, ale hlavně je vytrhnout ze smutné reality a umožnit jim se navzájem seznámit a odreagovat se. „Nechceme se tady bavit o válce, o té mluví a slyší všude. Jsou vděční, že aspoň tady o ní nemluvíme," podotýká mladá žena.

Celou akci zorganizovala Ihnatova na vlastní pěst, jen s pomocí přátel. Alespoň tímto způsobem se snaží pomáhat, když nemůže pomáhat ve své vlasti podobně jako její matka. V Brně žije už čtyři roky, v posledních letech pracuje v brněnské firmě Notino jako trenérka kolegů nastupujících na zákaznickou podporu. „Z Ukrajiny jsem odešla v šestnácti letech," poznamenává.

Příchozí Ukrajinci se shodují, že jsou lidem v České republice velmi vděční za to, že se jich tak dobře ujali. Cokoliv potřebujeme, hned se nám snaží pomoct, shodují se. „Místní lidé si z minulosti pamatují sovětskou okupaci, proto nám tak pomáhají," zamýšlí se jedna z Ukrajinek.

Při diskusi několika žen dochází i na osobní příběhy a osudy, které je zavedly až sem. Jedna z žen popisuje děsivé zážitky z Doněcké oblasti v nejvýchodnější části země. Další v objetí svých dvou malých dětí popisuje, jak musela z města Ivano-Frankivsk utéct za sestrou do Brna. „Vždy jsem chtěla žít v Evropě, ale ne za takovou cenu. Chci se vrátit zpátky domů," prohlašuje matka dvou dětí Nataliia. Její manžel zůstal a bojuje proti ruským vojákům.

K odreagování slouží třeba umělecká vystoupení. Mladý zpěvák Tim pocházející z Kazachstánu se ujímá ukrajinské písně, kterou zná každý z krajanů. Důkazem toho je, že přihlížející tleskají do rytmu a sami si popěvují. Jiným zpestřením je malá dívenka recitující ukrajinskou básničku. Na programu je toho ale víc. Pokud bude odezva na nedělní setkání pozitivní, je víc než pravděpodobné, že se stane pravidelnou akcí.